Založeno: 24.srpna,l.p. 2011
Podívejte se prosím na Snílkův blog

Září 2011

"Dopis od smrti"

30. září 2011 v 17:29 | Loki |  Krátké povídky
Monika jako vždycky probírala den před Dušičkama schránku,jestli si nevzpomněla tetička Barbara s dopisem.Jako každý všední den-účtenky,účtenky,nějakej dopis pro Moničinu mámu od napomádovaného elegána,co ji přebral Moničině tátovi a co si ji tenhle týden měl vzít.Až jako poslední vypadnul ze schránky dopis orámovaný černým pruhem.To zase umřel nějaký známý,nebo si z nich zase střílí strejda Ambrož,co Moničině mámě svěřil nedávno svou dceru Hedviku,Moničinu mladší zbožňovanou sestřenku?Moni obálku roztrhnula a začala číst:
S lítostí vám oznamujeme,
že včera večer 1.listopadu zemřela naše drahá sestřenice a dcera
MONIKA VOJTKOVÁ
ve věku třinácti let,s naší milou zesnulou se rozloučíme............
Moni vybuchnula smíchy!Takhle nepovedený vtip!Vždyť je teprve říjen,až zítra je listopad a tam se píše "včera"!Ukázala to sestřence Hedvi,ale ta zblednula a prosila sestřenku,aby zítra nechodila na Urnový háj a ani dneska na obhlídku:
"Je to dopis od smrti,prosím,nechoď tam!"
"Tradice je tradice!"zahučela Moni a začala se oblékat,aby vyrazily sestřenky spolu na obhlídku Urnového háje.Matka jim ještě zamávala a začala plánovat svatbu s tím napomádovaným elegánem.

Hedvi a Moni to tu milovaly.Větve se skláněly nad truchlícími hroby,na kterých byly už teď smutné věnce.U jednoho hrobu se Hedvika zastavila a vykřiknula.Zděšeně ukazovala na nový hrob,s lesklým nápisem MONIKA VOJTKOVÁ.
"Ale já ještě žiju,takže to musí být jiná Monika."
"Copak ty to nechápeš?!To je znamení od Smrti,zítra umřeš!Nechoď sem zítra večer,prosím!"

Jenže copak jí sestřenice věřila?!Těsně před půlnocí se vydaly s lampiony na Urnový háj.Monika se krátce po vstupu Hedvice ztratila.Na kostelní věži ve městě odzvonily půlnoc a Moničina svíčka v lampionu zhasnula.Začala mít strach a byla jí zima.Rozsvítila svíčku a na maličkou chvíli spatřila před sebou hrůzostrašně se křenícího kostlivce.Strašlivý křik se roznesl po lese v Urnovém háji.

Hedvika přiběhnula,ale už pozdě-na každém stromě,na každé tesknící mohyle dopadla krev a po každé větvi viseli zakrvácené vnitřnosti.Vedle cestičky se válel jakýsi kámen.Když přišla blíž,zjistila,že to nebyl kámen,ale Moničina hlava, zbavená očí,uší,těla a kůže.Z holé lebky viseli cáry kůže a vlasů,vedle hlavy se válely vypíchnuté oči a odřezané uši.Na každém hrobě skončila nějaká končetina,nohy a ruce,všude byly zakrvácené cáry Moničiných šatů.A tak se svatba rychle změnila na pohřeb-možná kdyby poslechnula varování smrti,možná by ještě žila.

Kletba vlkodlaka část.1

29. září 2011 v 13:12 | Loki
Lanie se dívala na obzor.Všude všechno kvetlo,tady to měla nejraději.Bylo jí deset a šíleně milovala lesy,řeky a hory.Velký povrch Morridny taky lesy tvořily.Byla nedaleko svého domečku na stromě,kde byla vždycky,když ji něco trápilo,nebo chtěla být sama.Maminka jí umřela před dvěma lety,táta před šesti,sotva si ho pamatovala a zbyl jí už jen šesnácti letý bratříček Enlin a čtrnácti letá sestra Vella.Ti to s výchovou malé nezbedné sestřičky neměli lehké,zvláště když jim vždycky někam utíkala.Žili ve větší vesnici Bereth,kde měli největší chuť Vellu upálit pro čarodějnictví,přesto že Vella nebyla čarodějnicí, měla jen vlnité krásné rusé vlasy a modré oči,které vzbuzovaly závist.Díky bohu Laniinu drahou sestřičku chránil právě Enlin, který zastával jak práci živitele a milovaného bratra,tak i ochránce,někoho,komu se člověk může svěřit a zábavného společníka.Lanie ho ale vídávala míň a míň,protože častěji a častěji byla v Temném lese.Všichni říkali,že je v něm jenom zlo, ale Lanie si říkala,že to tam je nádherné i tak.Sedla si na trávu.Brzy bude soumrak.Tuto dobu milovala Lanie nejvíc.Tma a měsíc.Krása.V tomhle lese prý žili vlci.Laniina nejoblíbenější zvířata.Vlky obdivovala, přestože to právě roztrhali jejího otce.Přesto že to právě oni zabili jejího milovaného tátu.Vstala.Půjde se ještě projít.Zmizela mezi stromy.

"Vello,nevíš,kde se zase toulá Lanie?Už by měla být dávno doma!"Enlin měl jako vždycky o sestřičku strach.
"Asi před třema hodinama si odešla hrát,ještě se nevrátila.Nevím,kam ale šla!"Enlin pozvednul oči v sloup.Bože můj. Povzdechnul si.Zase ji bude muset hledat!To je utrpení.Dneska musel dávat pozor zejména na Vellu,protože sousedi kolem ní zase obcházeli s pochodněma za dne.
"Zůstaň tady,musím ji najít!Zase se určitě namočila do nějakého průšvihu!"

Lanie byla v lese až do noci,protože zabloudila.Mezi větvema poletoval sýček a výhružně houkal."Vello!Enline!"volala Lanie poděšeně,motala se stále dokola a když nemohla najít cestu pryč,tak plakala.Nedaleko se ozvalo výhružné vytí vlka.V černém křovisku se cosi hnulo.Tráva šuměla a v křoví se objevily černé vlčí oči.V Lanii by se teď krve nedořezal.Na mýtince se teď ten vlk objevil.Byl obrovský a černý,byl velký jako člověk a kdokoli by řekl,že taky tak vypadá.Lanie vykřiknula a utíkala.To ale neměla dělat.Jen hlupák utíká před vlkem.Ohromné zvíře běželo okamžitě za dívkou.Jediným skokem ji přeskočil a zastoupil jí cestu.Cenil na ni ostré tesáky a zařval.Lanie upadnula na zem.Křičela o pomoc jako pominutá,ale nadarmo-nikdo tu nebyl.A vlk skočil.S kvikotem dopadnul na zem.Před Lanií stál s bojovným zábleskem v očích a s dlouhou holí v ruce Enlin.
"Drž se za mnou!"křiknul na sestru mladík a s hrůzou sledoval netvora,který vstával ze země.Chvíli hleděl do Enlinovích očí s hněvem a potom po něm skočil.Dostal zase zásah holí do čenichu.Ale netvor se jen tak nevzdával.Znovu chvíli čekal a znovu skočil-tentokrát střed hole směřoval přesně do vlčí tlamy.Než se Enlin nadál,vlk scvaknul zuby a hůl byla vejpůl. Dopadnula na kamenitou zem.Nad hlavou se jim rýsoval hrůzný úplněk.Vlk vítězoslavně zavyl a znovu po Enlinovi skočil. Enlin si kryl hlavu paží.A potom ucítil strašlivou bolest.Vlk ho kousnul do pravé paže.Vykřiknul bolestí.Lanie si zakryla oči. Panebože!
KONEC ČÁSTI 1.

AÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!

Ten karmínový pláč

28. září 2011 v 9:19 | Loki |  Básničky
Ten karmínový pláč,
po mých tvářích stéká,
proč musím takle trpět,zač?
Stéká a kane,
život můj neustane,
nikdy toho utrpení konec nebude.

Proč mi Bůh nedopřeje klid?
Proč už mé oči,
nespatří ten měsíce svit?
Starý to příběh,jako sama zem,
proč tu stále stojím,
proč proklet jsem.

Měl jsem já bratra,bratříčka milého
a on dívku měl-
jenže tu i já chtěl.
Pro její oči,krásný oči,
cokoliv bych udělal,
chtěl jsem poznat ráj.
Jenže v tom mi můj bratr stál,
to on ji miloval
a ona jeho,bratříčka mého,
zrádného.

A tak já zradu bratru přichystal,
smrt krutou,
vlastnímu bratru nachystal.
Na lov jsem ho pozval,
že to on kořistí bude,
už nepoznal.

Jenže netušil jsem,
že tam nejsme samy,
pozorují nás oči,
mnou milovaný.
"Pohleď,bratře,
tam v dál,
teď vlk se tam ukrýval!"
Bratr do dály pohleděl,
a meč můj,vzduchem zasvištěl.
Krev stříká na všechny strany,
s hrůzou to pozorují,
oči milovaný.

K nohám dopadá mi hlava jeho,
bratra mého královského,
však mezi stromy,
moje milá slzy roní.
"Proklínám tě,lstivý vrahu,
by nenašla tě smrt na svém prahu!
Bože,nedopřej mu pokoje,
vždyť bratrovrah prostý to je!
Ať zůstane tu navždycky,
v bolesti,
kterou bratr prožíval!"
Z rukou meč mi vytrhla,
sama se jím probodla.

Tak tu stojím,
už tisíce let,
dokud se nesmiluje svět.
Proč tu stojím dál,
proč kameni bez srdce
karmínové slzy kanou?
To pro mého bratra,
do země se dostanou.

Ve skále tu čekám,
po léta,
tam,kde zabil jsem svého bratra.

Nový příběh!

24. září 2011 v 11:09 | Loki
Ahojda,nedávno jsme dopsaly Laurellu(mohla být delší,ale nás už nic nenapadlo)a nejpozději do příštího týdne se vrhneme na nový příběh-tak pokud už někoho přestalo bavit čekání,tak nám dejte alespoň trošku času!Příští příběh se má jmenovat Kletba vlkodlaka,pokud by to někoho zajímalo.Tak počkejte a hned to neodsuďte.

"Nenávidím tě"

24. září 2011 v 11:01 | Loki |  Krátké povídky
Petra a Alice byly odjaktěživa největší nepřítelkyně,jaké kdy mohly existovat,jenže bohužel bydleli ve stejném městě a chodily do stejné třídy.Jednou Petra zapoměla svůj úkol z fyziky a nechtělo se jí jít pět kilometrů za kamarádkou Penelope.Tak tedy si musela jít vypůjčit sešit za tou krávou Alicí.Zazvonila jen ze slušnosti,dveře byly otevřené.Petra byla větší a silnější,často ve škole Alici šikanovala a posmívala se jí.Teď ale potřebovala pomoc.
"Alice,nedělej fóry!Vím,že tu jsi!"dívala se po obýváku,kde to všude bylo ozdobené motivy kočiček a zajíčků.Alice byla naiva a milovala takovéhle vzory.Petra je nenáviděla.Měla radši lebky,grafity a všeljaké jiné klikyháky.Kdyby bylo po jejím,už by si namalovala pokoj na černo a přebarvila by si i vlasy.Její ruce zdobily jizvy ještě po tom období,kdy se přidala k hnutí emo.Když ve škole kontrolovaly ruce,vyšlo všechno najevo a Petra toho nechala-rýpala si to do nohou.Ty jí nikdo kontrolovat nebude.Snažila se být dokonce tak cool,že si nechala udělat všude kde to šlo piercingy a na rukou jí štěrchalo nejméně třicet náramků.Alici se vysmívala hlavně kvůli nemodernosti oblečení-sama nosila černé minisukně,dírkované síťové punčochy a koženou černou bundu,jakou mívají motorkáři.Vlasy,nedávno podomácku obarvené na fialovo,měla zastřižené do mikada a semtam je lemovaly červené melíry.Petra nosila kontaktní čočky a rovnátka.Podívala se na schody.Vyšla po nich a zděsila se.Na koberci byly šlápoty.Krvavé šlápoty.Vedly ke dveřím do koupelny.
Otevřela a vykřiknula.Zhroutila se na zem.U vany leželo v louži krve Alicino bledé tělo,zaházené krví.Všude byla krev,zejména ve vaně,o kterou byla mrtvola opřená.Alice měla vedle sebe ostrý kuchyňský nůž.Měla přeřezané žíly na rukou a podřezané hrdlo.Na zrcadle byl nápis napsaný její krví:
NENÁVIDÍM TĚ,PETRO!

Druhého dne byly ve všech novinách na první stránce hrůzné titulky:
MLADÁ ZÁKLADOŠKOLAČKA NALEZENA V KOUPELNĚ MRTVÁ!
Včera,dne 16.listopadu,bylo nalezeno tělo mladé dívky Alice Slávkové v koupelně.Dívka byla zavražděna nejspíše svou spolužačkou Petrou Rendovou,která,podle jejich spolužáků,Alici dlouhou dobu šikanovala.Petra byla poslána do blázince, kde se ale bohužel dnes ráno oběsila.Na stole byl jenom dopis na rozloučenou,kde byla jenom tato věta:
Je mi to líto,Alice.
Vyšetřování stále pokračuje-byla Aliciným vrahem skutečně nebohá Petra,nebo se jednalo pouze o pomstu za šikanu? Zabila se Alice sama,nebo ji donutila podřezat se Petra?To nám zatím není známo.

Válka a slzy

17. září 2011 v 13:17 | Loki |  Básničky
Ach,dcerunka plakala,
pro mužíčka svého,
pro mužíčka milého.
V kolébce jejich syn spí,
kde je táta,kdopak ví?

On do války šel,
odešel,
aby zjistil,
co králi věrnost znamená,
jen šerpa zkrvavená.
Šel,aby viděl kamarády své padat,
jen smrt rozdávat!

Jejich syn v kolébce spal,
než ho večer tajemný stín vzal,
to má dcera byla,
kéž bych ji alespoň naposledy uviděla,
k hrudi dítě si tisknoucí,
dítko mé plačící.

Tak ve svitu luny,
osudu po vůli,
na útesech u moře stojí má dcera,
pláčem stále bledá,
se synem svým.
Chvíli váhala,
byla velká námaha,
žít bez něj,
žít sama.

Pak už jen polibek synu na tvář
a stálý pláč,
skáče s ním do moře.
Kdybych to věděla,
kdybych jen tušila,
rozhodnutí její bych zrušila.

Ráno tu stojím já,
se šerpou krvavou,
válka je zlá,
babizna odporná,
co dceru i vnuka mi vzala
a na nebesa dala.

Básnička k Laurelle III

17. září 2011 v 13:09 | Loki |  Básničky
Vlna naráží o vlnu,
v moři krve,
přináší jenom záhubu,
není to jako prve,
Bratr proti Sestře,
vítr jim slzy setře.

Její křik pobřežím se nesl,
měsíc na nebi stál,
nepřítel její konečně padl
život jí ale přitom vzal,
prosila,
v srdci strach nosila,
zemřít ještě nechce,
neumírá se jí přece lehce!

Kamarád její,
zlý není,
život jí daroval
a na nebe vzal.

Slunce ji zahání,
do ústraní,
ale večer,
když objeví se hvězd rej,
znovu jí je dovoleno,
z moci vesmíru povoleno,
zase na nebi stát,
bolest svou již nevnímat,
zase může se smát,
kočka její u nohou jí sedí,
příběh jejich po generacích se dědí.

Zmizela doba její,
těla už dávno v zemi tlejí,
meče z bitev,
zmizela z nich zaschlá krev,
obě na nebi stále jsou,
poselství své stále nesou.
Šlápnul vedleMlčícíNevinnýRozpačitý

Básnička k Laurelle II

16. září 2011 v 20:12 | Loki |  Básničky
Křídla,bledá,snad víla,
i když jazvy v tváři má,
zůstala na světě jediná,
zůstala,
aby naději nám dala
a zrádce do temnot uvrhla,
krev společnou již zavrhla.

Není ale sama,
na to velké drama,
v jejím stínu,
má svou rodinu,
zmizelou v čase,
v zlé kráse,
vzestupu bratra,
aby země padla,
svázal osudy,
přestřihnul životy,
uvrhnul do temnoty.

Má i své přátele,
Nila,
potrhlá a milá,
Elain,
co všechno znal,
je jich mnohem víc,
Yrmir je proti nim nic,
je jich nad tisíc,
co s Laurellou stojí,
co rány si hojí,
co nikdy se nebojí.

Přidej se k nim,
i když se to stalo před mnoha lety,
najdeš ještě ty květy,
co rostou na mohylách,
kde každý z nich padl.
Mlčícíjejky.

Básnička k Laurelle

16. září 2011 v 20:11 | Loki |  Básničky
Stojíš a hledíš k obloze,
kde ta zářná hvězda je,
stojíš tu a ptáš se,
po té neskonalé kráse,
ta hvězda duši měla
a oblohy dotknout se chtěla,
blíž,blíž svým Bratrům a Sestrám,
blíž jejich jasným hvězdám!

Smrt ale zničila její cíl,
do které krev anděla vlil,
krev a snášející se peří,
už v záchranu nevěří,
Elain nad tou dívkou smiloval se
a tak její duši na nebe vzal-
trest z jejího těla tak sňal.

Teď,když se ti něco zdá,
září nad tebou ta šťastná hvězda,
duše té,
dívky zavražděné,
její jméno snad znáš,
v paměti snad ho ještě máš,
Laurella jí říkali,
v slzách uctívali.
Vyhasne?Snad,
až přiletí temný mrak
a lidé zapomenou,
že andělé kdy žili,
že mezi námi byli.
No,byl to jen pokus.........Rozpačitý Neukamenujte nás za to,prosím!

Laurella část.15

16. září 2011 v 20:11 | Loki
Byla v mrákotách.Z rány jí crčela krev do vody,kde skončilo i její křídlo.S každou kapkou krve ztrácela sílu a věděla,že tohle bude konec.Nezemře ale,dokud srdce toho zrádce bude bít!"Dallane..........odpusť!"zaměřila veškerou svou sílu a energii.Natáhnula ruce a hlavou se jí prohnal křik vzpomínek.Všechna ta slova,která řekla,nebo která slyšela,křik umírajících,to všechno se slilo v jeden jediný hlas.Doteď s ní její andělská strana nesplývala,až teď zněl Laurelle v hlavě hlas:"Nyní jsme jeden!""TEĎ!"vykřiknula a z dlaní jí vzešla čirá magická moc.Za Laurellou se objevil zbytek Devítky s napřaženýma rukama."Ne! NE!"vykřiknul bolestně Yrmir,když se k němu vlna magie blížila,jako voda,která probořila hráz.Zcela ho pohltila a sebrala mu jeho černou duši.Jeho mrtvé tělo padnulo k zemi a ještě stále neuplná Devítka zmizela.Laurella se sesunula na kolena,v bolesti si svírala pahýl křídla."Laurello!Elaine,proboha,udělej něco,vždyť vykrvácí!""Ne........nechci ještě um........umřít." vykoktala ze sebe Laurella,zkroucená v bolesti.Už neměla ani sílu klečet,padnula na kameny.
"Neboj,neumřeš.Vyřešíme to jinak."řekl tiše Elain.Nila se zhroutila v slzách.Ta silná a nelítostná žena plakala.Ještě nikdy jí neviděla stékat slzy.Elain se chtěl dotknout Laurelliny mrtvolně bledé paže,ale pod tu najednou vklouznula kočka.
"Ník."kvíknul ten malý tvoreček.Nemohla mluvit,ale její zelené zkroušené oči Elainovi řekly víc:
"Pokud mi ji chceš vzít,vem mě s ní.Já tu sama bez ní žít nebudu.""Dobře,pokud je to tedy tvé přání."kočka kývnula hlavou. Zavřela své zelené oči a čekala,v Laurellině jemném sevření.Elain se konečně dotknul obou,kočky i Laurelly a ony jako by se promněnily v mlhu.Prostě zmizely."Co jsi to udělal?!Ty jsi je zabil!"vykřikla bolestně Nila,která pro samé slzy neviděla."Ne.Pouze jsem jim dal věčný život."ukázal na oblohu,kde se najednou objevily dvě hvězdy-jedna větší,azurová a po jejím boku menší krásně bílá."Budou tu tisíce let,i po naší smrti.Až na naše místo přijdou naše děti,stále tam budou, budou sledovat svět.Budou žít navěky.""Ale..........to..........."než se stačila vzpamatovat,vtisknul jí polibek.Něžný a krátký. Na nebi to vše pozorovala Laurella.Spiklenecky mrknula na kočku."To mu to trvalo!"

Elain se později s Nilou usadil a měli spolu čtyři děti.Všem vyprávěly příběh o Devítce,ale hlavně o Laurelle,která navždycky zůstala v jejích srdcích.Elain měl pravdu.Laurellina a koččina hvězda na nebi zářila i po jejich smrti a jejich děti o Laurelle vyprávěly všem příběh o Druhé z Andělů a pozorovali tu starou hvězdu,která září doteď,i když ve víru velkoměst a prachu aut zmizely krásné vesnice,doba mečů,kdy zaniknul i tento příběh.Ta hvězda tam stále je,ale vidí ji jen ti,kteří v ní věří.

TOTO JE KONEC PŘÍBĚHU.KOMU SE PŘÍBĚH LÍBIL,TAK TVOŘÍME I KOMIKS A BÁSNIČKY,V GALERII NAJDE SPOUSTU
DALŠÍCH OBRÁZKŮ.ZANEDLOUHO ZAČNEME PSÁT DALŠÍ PŘÍBĚH,TAK SE TĚŠTE.S vyplazeným jazykemSNAD SE VÁM LAURELLA LÍBILA
A I DALŠÍ PŘÍBĚHY BUDOU LÍBIT.

Tak pojď

16. září 2011 v 18:43 | Loki |  Básničky
Tak pojď,sestro moje,
nastal útoku čas,
tak pojď,sestro má,
úplněk je náš!

My vlci bdíme
a potom tu smečku,
naším pokřikem probudíme!
Ti troufalci,marná sláva,
sebrali nám naše práva,
tak pojď,
ať pomsta nečeká!

Ti lidé,
hlupáci jsou,
náš strašlivý hněv,
na svých bedrech ponesou,
tak pojď už,sestro moje,
copak neslyšíš smečky hlas?
Vše půjde snáz,
když nás bude víc,
přejdeme ten strašný sráz,
tam ten tábor mají,
tam se ti zbabělci ukrývají!

Ať vzbudí je,
ten náš vlčí křik,
ať roznese se krkavců ryk,
vždyť my na pomstu čekali,
zahanbit náš klan nedali!

Pohleď,jak hloupě prchají,
aby je,naši druhové sežrali!
Trhej,sestro moje,
bez slitování,
ať schovají ty směšné zbraně svoje,
vlky na sebe rozhněvali
a tak vznik svému konci dali,
sestro moje,sestro má!

Kouzelná flétna

16. září 2011 v 16:12 | Loki |  Básničky
V rukou tu flétnu máš,
tak mi hraj,
kdo ví,kde je ráj?
V rukou tu flétnu máš,
tak mi prosím hraj!

Hraj mi,o to tě žádám,
tóny flétny té
už jenom hádám,
tak přilož tu flétnu k ústům
a nech ten hlas znít,
vždyť v písni té,
žít je jednoduché,

Tak sedla jsi si ke mně
a ve tmě
ta píseň spustila,
slzamy ji zalila,
teď hraješ tu,
ta píseň pro mně zní,
ty tóny poslední.

Tak hrála,
hrála pro tebe,
než odešla do nebe,
ona ví,
že ta píseň,
byla pohřební.

Laurella část.14

16. září 2011 v 14:11 | Loki
Zjevili se v oparu mlhy na jakésy pevině.Bylo tu plno kamenů a povrch byl nerovný.Stále byla strašlivá tma,jen na nebi zářil měsíc a hvězdy.Podle šplouchání vln poznali,že jsou na pobřeží,kterou jednu stranu hlídalo moře a druhou útesy.Nebylo kam utéct.Laurella tu stála tváří tvář osudu,který se jí vysmíval.Vítr skučel a ukazoval strašlivost situace.Než se nadála,souboj začal.Yrmir se promněnil v obrovského hada.Výhružně syčel a obejmul svým ocasem Laurellu dokola.Jeho tělo ale odrazila v podobě lva.Začal dravý a nelítostný souboj,na který dějiny již dlouho čekaly.Yrmir vybral terén dobře,věděl,že stačí jediný Laurellin špatný pohyb a zlomí si vaz.Laurella strašlivě zařvala a na šupinatce zaútočila.Kousnula ho do dlouhého těla,ale ani on si nenechal nic líbit a prokousnul jí lopatku.Vpustil jí do těla tak svůj odporný jed.Z ran jim tekly proudy krve.Yrmir šlehnul oslabenou Laurellu ocasem,až ji odhodil do vody.Seknula ho za to ostrými drápy do hranaté hlavy.Zasyčel a znovu ji udeřil.Laurelle z ran teklo víc a víc krve.Nila to nemohla vydržet,popadnula do ruky první kámen,který našla a švihla jím Yrmira přez hlavu.To ho nepatrně vyvedlo z míry a dal tak šanci lvovi.Skočil a seknul tak ostře,že pod hlavou mu prořízla kůži.Oba se promněnili zase zpátky do svých andělských podob.Yrmir měl křídla černá jako hřích a pošpiněná krví svých Bratrů a Sester.Vznesli se do vzduchu.Křídla narážela o vzduch a vířily prach.Yrmir vrhnul proti sokyni blesk,ale obratně se mu vyhnula a vyslala po zrádcovském Bratru svou bílou zář.Zasáhla ho,ale jen omráčila,neudělala mu vážnější škody.Yrmir se nestačil vzpamatovat a Laurella použila další útok-z jednoho ze svých křídel vytrhnula pírko,které okamžitě dorostlo a vrhnula ho po Yrmirovi.V letu se změnilo v šíp,kterým zasáhnula Yrmirovu hruď.Sahala po dalším,ale než se nadála,smršť blesků ji smetla z oblohy do moře,které se zabarvilo její krví.Další Yrmirova blesková rána byla nejhorší,kterou dostala.V rukou mu zasvitnula blesková halapartna a vztekle ji mrštil proti Laurelle.Zavřela oči.Ucítila prudkou bolest.Hlavu ale minul!Otevřela oči a zděsila se.Místo pravého křídla jí zbyl jenom krvavý pahýl,samotné křídlo se v kalužině krve sesunulo do vody."LAURELLO!"
KONEC PŘEDPOSLEDNÍ ČÁSTI

Laurella část.13

16. září 2011 v 14:10 | Loki
Čisté nebe byl jenom sen,který se vytratil s Laurellou pod vodou."Takhle se nikdy k spánku neuložíme!"hořekovala Silnia, která se spolu s Dallanem a Gerethem dívala na dění u Ayane.Nejsou nic,jen odraz,dokud nebudou všichni."Dallane,naše těla již dávno hnijí pod zemi a tvou hlavu dokonce narazil na kůl a ty si to necháš líbit?!Byli jsme Snovači osudu a ty jsi nás nechal jednoho po druhém zemřít!Věděl jsi to dávno,že nás zabije!"rozkřičela se nepříčetně.Stále se jí vracela vidina toho jediného pohybu,který ji odsoudil na věčnost,stále musela mít v paměti tu ohavnou zradu,když ronila slzy nad Tereniným tělem-tu dýku,která jí projela srdcem,zkrouceným žalem a zlostí.Ten vítězoslavný úsměv,který spatřila před svou smrtí.........
stále ji děsil a všichni to věděli.Ani konec ostatních nebyl lepší.Nebohá Kera skončila s kopím v hrdle a Geretha upálil. Dallanovi potom sťal hlavu.Zradil je ten had,aby jim vzal jejich spravedlivě rozdělenou moc."Byl to osud,Silnio............""Který jsme neurčili my!Jak dlouho myslíš,že budeme čekat na Yrmirovu smrt?!Gereth by snad mohl..........""Ne,nemohl a ty to víš. Žádný z nás už nemůže ovlivnit svět života."

Laurella byla znovu pod vodou.Bojovala s nenáviděným živlem statečně,jako lev,který byl jejím znakem.Každý z andělů měl jednu podobu,se kterou se objevoval na zemi.Pro Laurellu byl typický urozený a silný lev,stejně jako pro lstivého a zrádného Yrmira velký had.Dallan měl podobu obřího jestřába,Silnia bílé laně,Kera měla pro sebe typického bílého vlka,
Teney osedlal noc v podobě dravé pumy,Gereth brázdil pustiny v podobě černého mustanga,Resey získal tvář silného medvěda a poslední,Terena,získala pro sebe tělo moudré lišky.Laurella ale zapomněla na svou promněnu ve spravedlivého lva,až těď si vzpomněla.Všechny její andělské schopnosti ale blokovala Yrmirova kletba.Znovu se vzedmula hladina a pozřela v sobě Laurellin stín,spolu s kočkou,která doplavala k Laurelle.Voda ji zanesla dál od břehu a znemožnila jí návrat.Takhle se voda normálně nechová!

Kromě Geretha,Dallana a Silnii události tam sledoval v odraze Yrmir.Ovládnul vodu,která do sebe pozřela jak město Ayane, ale i Sestru a ty dva,spolu s kočkou.Škodolibě se usmíval.Konečně získá i její moc!

Když se znovu nachvíli vynořila,uvědomila si,že má ještě pramínek vlasů vodní panny.Položila ho rychle na dlaň a fouknula.
V tu chvíli............kletba byla prolomena a kouzelné pouto,svazující Laurellina mokrá křídla,prasklo.Kdyby použila teď křídla, zachránila by jen sebe,ale nechala by ve štychu ostatní!To ne!Radši zvolila variantu jednodušší.Její tělo se začalo měnit- úzký lidský nos se začal měnit na lví čumák,nohy se prodloužily a změnily na lví packy,provázek,svazující její vlasy do úhledného copu prasknul a vodopád havraních vlasů se proměnil v hustou černou lví hřívu.Křídla zmizela a nechala jen volný lví hřbet.Ve vodě najednou plaval obrovský lev,dvakrát tak veliký jako Elain,když se postavil na špičky.Měl černou hřívu a černé oči.Laurelle ve lví podobě se lehčeji plavalo a brzy se dostala k Nile a Elainovi,kteří už ztratily veškeré síly a potápěli se.Vylezli na Laurellina záda a ta začala lehce plavat dál a dál.Lev je symbolem síly a vytrvalosti a opravdu, Laurella se s Elainem a Nilou na hřbetě dostala k prokleté mělčině Ayane,které nebylo skoro vidět pod vodou.Budovy jako by vystupovaly z vody v dlouhých šicích.Oba pasažéři,společně s kočkou,seskočili z Laurelly."Tohle..........musí to tu být neobydlené nejmíň dvě léta!Jak najdeme Yrmira?!"Laurella se zmněnila zpátky a stačila vykřiknout,když se před nima zjevil Yrmir."Neměli jste s tím moc velkou práci!""Nezaplétej do toho Elaina,ani Nilu!Vyřídíme si to jen my dva,tam,kde je souš a žádná voda!""Rád bych ti vyhověl,drahá Sestřičko,ale ti dva hned po tvé smrti zemřou s tebou!"a rázem všichni zmizeli,Elain,Laurella,Nila,kočka,i Yrmir.
KONEC 13.ČÁSTI

Laurella část.12

15. září 2011 v 15:02 | Loki
Vybafnula na Nilu a Elaina na rohu a ukázala jim drahokam.Teď už nic nebránilo jejich dlouhé cestě.Všude byly jenom nudné planiny,krajiny se neměnily,všude byla jenom rovina a sem tam strom,pod kterým chvíli odpočívali."Co si pamatuju Ayane,to bude jiná podívaná!Doufám..........."dodala Nila a opírala se o sekyru.Kráčeli dál a dál,až se před nimi objevila stuha vody tak široká,že ani nedohlédli na druhou stranu.Elain uznale hvízdnul.Nesledoval ale řeku,díval se na Vodní pannu,plující blízko u břehu."Nové tváře tu dlouho nebyli!To se jdete koupat?Je tu voda celkem příjemná...........no tak.........."vodní panna měla dlouhé bloňďaté vlasy a modré pomněnkové oči.Byla u břehu a upírala pohled na Elaina,který se rozmýšlel,jestli má skočit do vody.Vedle své družky se objevili ještě další vodní panny a také toužebně sledovali Elaina.Laurella ho zatáhla za Nilu a kleknula si opatrně k břehu."Když nás necháte tu řeku přeplavat,dám vám tohle."a ukázala jim drahokam.Na kámen se okamžitě dívaly dychtivé pohledy krásných víl.Bloňďatá víla připlula ještě blíž:"Vás by bylo asi škoda utopit.Nemůžete být zlí.Pustíme vás a ještě vám dám něco,aby jste cestu přežili.Tohle je pramínek mých vlasů.Když bude zle,stačí je položit na dlaň a sfouknout,Laurello,jedna z Andělů."
"Ty..........Ty mě znáš?"
"Osobně samozřejmně ne,ale leccos jsem o vás slyšela.Na mě neplatí ta maska,kterou máš-stále jsi andělem,ikdyž tvá křídla stále poutá Bratrovo prokletí?"
"Poutá Bratrovo prokletí?Co to znamená?"
"Je to dlouhý příběh.Když Ylmir vás všechny povraždil,chyběla jsi jedině ty-hledal tě,ale skrylo tě Dallanovo kouzlo. Nevěděl,jestli máš stále podobu Anděla,tak začaroval tvá křídla a znemožnil ti tak létat.Jak kletbu zrušíš,musíš přijít sama."
"Děkuji ti."podala jí kámen a víly zmizeli pod hladinou."Mně osobně se do té vody moc nechce."oznámila Laurella,ale to dopálilo Nilu.Strčila Laurellu do vody i s oblečením a sama ji následovala,protože ztratila rovnováhu a zmizela taky pod hladinou."Ach jo,proč já?"pozvednul Elain oči v sloup,nadechnul se a taky skočil.

Největší problém měla Laurella,protože ji těžká křídla táhla dolů a ona se tomu úporně bránila-hrabala rukama nohama, ale nic to nepomohlo,šla ke dnu,jako kámen.Najednou ji kdosi chytil za ruku a snažil se ji dostat na hladinu,která byla stále nedostupně vysoko.Byla to Nila,která chtěla využít svou energii k záchraně Laurelly.Avšak ani na to její síla nestačila a sama klesnula.Laurella se začala cítit stísněně,potřebovala vzduch.Ve vodě se objevil ještě někdo jiný-Elain, který se marně snažil napodobit jakýkoli plavecký styl,on sám neuměl plavat a vody se štítil.Vzhledem k tomu se plácal k Nile a Laurelle poměrně rychle.Laurelle se začali dělat mžitky před očima.Elain odstrčil Nilu a vzal Laurellu kolem pasu.To už šlo o něco málo líp.Pomalu se blížil hladině,na které zářil odraz měsíce.Bude brzy svítat.Udělal ještě pár temp,ale dál už nemohl.Vzdal to.Jeho stisk povolil a Laurella zjistila,že ten,kdo ztratil vědomí,nebyla ona,ale on.Má jen velice málo času,který už bohužel nemůže obětovat.Uviděla Nilu,která se rozhodnula nakonec pomoct Elainovi.Laurella se divoce doplácala na hladinu.Vyprsknula vodu,která se jí dostala do úst.Vedle se vynořila ještě Nila a Elain,který byl v polo-mdlobách.Tolik úsilí a přesto jsou teprve na začátku!Laurella neměla šanci doplavat na druhou stranu-oba břehy byly nedosažitelně daleko.Nila měla odhodlání bojovat dál-spolu s Elainem vyrazila kupředu.Smrt čekala na obou březích a měřila všem čas.Měli zpoždění.Laurella by se nejradši otočila a plavala zpátky,ale znemožnila jí to stále se vzdouvající vodní hladina,která jí opět srazila do vody.
KONEC 12.ČÁSTI.TENTO PŘÍBĚH JEŠTĚ NALEZNETE V GALERII JAKO KOMIKS,POPŘÍPADĚ VE SLOŽCE LAURELLA-KOMIKS.

Laurella část.11

14. září 2011 v 15:36 | Loki
Všude byly zborcené zdi a stopy po ohni.To,co kdysi bylo vzkvétající a prosperující město,se změnilo v popel a prach, smetený dějinami.Tohle bylo první město,které Yrmir zničil,protože se obával odporu.Kosti,povalující se po cestě,byly už pomalu zpráchnivělé.Laurella se dotknula jedné lebky,která byla z části proražená.Rozpadla se jí v prášek mezi prsty."Dál už nejdeme.Hodně štěstí při hledání.Do Ayane potom dojděte sami."Jak se objevili,tak taky zmizeli.Laurella zavřela oči.Potom je otevřela.Po šedém prostoru se procházeli duše minulých obyvatel.
Stále tu jsou.Stále tu budou.Pořád,do konce času.Neopustí místo,které jim bylo milovaným domovem.
Jedna sedmiletá holčička na ni upřela pohled.Elain a Nila zmizeli někde v ruinách a Laurella u cesty zůstala sama.Kam šli? Nebo............nikam neodešli.Zůstali ve své realitě a ona je teď v říši mrtvých,na stejném místě,ve stejný čas,ale přesto jinde."Kdo jsi,holčičko?"zeptala se Laurella vlídným a zastřeným hlasem.Všechny zvuky zněly tady jinak,tak nějak................. podivně."Syna,paní.""Pěkné jméno,já jsem Laurella.""Maminka mi zakázala mluvit s cizíma lidma,ale znám vaše jméno,takže nejste cizí.Neviděla jste někde mou panenku?Ztratila se mi.Má krátké kudrnaté vlásky a hezké oči." "Pomůžu ti ji najít.Kde jsi ji měla naposledy?""Tehdy svítilo to zvláštní sluníčko..........a potom už bylo všechno šedé......."
Mluví určitě o své smrti.Možná ani ona sama neví,že je mrtvá.
"Počkej tu,zachvíli ti ji přinesu,ano?""Dobře."usmála se malá holčička.Laurella zavřela oči a byla zase zpátky.Půjde hledat tu panenku,třeba přitom narazí i na ten drahokam.Procházela se mezi kameny.V popelu na nic nemohla najít.Panenka možná shořela,možná zůstala.Každopádně ji najde.Bloudila a nemohla narazit na Nilu,ani na Elaina.V prachu před ní se náhle objevila Kera.I na ni si Laurella mlhavě vzpomínala.Její pobavený úsměv ji udivil.Copak se všichni smějou po smrti?! "Máš problém?Myslím,že jsi té holčině slíbila její hračku,že?"hrábla rukou v popelu a vytáhnula obyčejnou hadrovou panenku."Dej jí to a pěkně rychle padej nakopat zadek Yrmirovi,jasné?Narušoval rovnováhu dost dlouho.""Neboj,budete pomstěni.""Nestojím o pomstu,stojím o spásu.Uvízli jsme tu,Laurello.Nejsme nic,než duchové.Nemůžeme odpočívat,dokud nebude s námi náš vrah,náš Bratr.Nemůžu ti říct,jakou větší úlohu v tom hraješ ty,ale............"zmizela.Nestačila jí doříct, co chtěla.Laurella zase zavřela oči a objevila se u Syny."Tady máš tu panenku."podala ji dívce a ta ji nadšeně vzala. Otočila panenku a malou škvírkou vytáhnula z její hlavičky rudý kámen,ne šedý,jako okolí,velký jako Laurellina dlaň."To je on!Syno?Dala by jsi mi ten kamínek?"Syna se podívala na blyštivý drahokam."Ne,je můj."stisknula ho v průhledné pěstičce."No tak,prosím, já ten kamínek potřebuji.""Opravdu ho hodně potřebuješ?""Ano."řekla s jistotou Laurella a podívala se na Synu."Nooo...... já nevím.Pokud mi něco dáš,dám ti ho.""A co by to mělo být?""Dlouho jsem neviděla listí.Přinesla by jsi mi nějaký lupínek? Tady žádné nejsou!""To je to nejsnadnější.Zachvíli jsem tady!"

Znovu musela na tenhle svět a začala hledat listí.Opravdu tu žádné nebylo,všechny stromy zničil žár.Na kopci viděla strom!Musí se tedy tam vrátit a přinést jediný list.Jednoduché.Opravdu tam byl.Jedna větev se zvláštními růžovímy listy se skláněla k zemi.Laurella za jeden list vzala a ozval se bolestný hlas:"Au,pusť mně,ty malá holko!"strom šlehnul Laurellu větví přez obličej,až upadnula na zem.Mnula si nos,ze kterého jí začala téct krev.Ach!Ten strom žije!Kulil na Laurellu hnědé oči a z větví vyháněl veverky a ptáčky.To není strom,to je Ent!"Omlouvám se,ale potřebuji tvůj jediný lístek.Dáš mi ho?""Kam jsi dala vychování?!Kdyby jsi mě požádala,proč ne,ale takhle ne!""Dobře,omlouvám se!Dal by jsi mi PROSÍM jeden svůj list?""Tak proč jsi to neřekla hned?Na,vezmi si.Stejnak brzy opadám."Laurella vzala jeden pestře zbarvený a vracela se dolů.To je lítání kvůli jednomu drahokamu!

Znovu se objevila u Syny a ukázala jí barevný list.Ten s Krví teranitů zůstal barevný,nezešedl."Tady máš,teď už si můžu vzít ten kamínek?""Tak dobře."díky bohu,Laurella se už cítila jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce!Kámen se jí zalesknul na dlani.Má ho a teď konečně vyrazí do Ayane.Nebude to taková dálka,aby to do večera nedošli.
KONEC ČÁSTI.11

Laurella část.10

13. září 2011 v 14:56 | Loki
Protahovala si křídla.Marně se je snažila rozpohybovat.Křídla složila k tělu a překryla je pláštěm.Vyšli konečně ven za svitu měsíce.Byli za hradbou.Před nima se objevila nekonečná planina,kterou pokrýval koberec olysané trávy.Sem tam se na pláni objevil jeden pahýl ošlehaný větrem a písčitou půdou,zohyzděný mnohýma rýhama po blescích.Tyhle pláně se ne neprávem jmenovaly Pláně Blesku.Když byla bouře,blesky nejčastěji si pohrávaly s tímhle krajem.Laurelle tenhle kraj přišel smutný, umrtvělý a tichý.Nořila se do ticha a slyšela hlasy.Hlasy těch,kteří už byli dávno mrtví."Laurello?""No?""Já jen jestli vnímáš. Máš teď nějaké divné oči."Kdyby se Nila podívala pozorněji,poznala by,že Laurelle se po očích prohání odlesky jejích Bratří a Sester.Tváře,které byly zapomenuty,andělé,kteří chránili rovnováhu a osud.Lesk byl jenom malý a nepatrný,aby ho postřehli Elain a Nila.Náhle se ozval zvuk kopyt."Hele,naše záchrana!Jelentauři!"Laurella netušila,co ti Jelentauři jsou,ale brzy je poznala.Na obzoru se zvedal prach.Potom byli tady.Bylo jich asi čtrnáct a všichni byli nádherní.Moc se nepodobali hrubým kentaurům,ale měli s nimi něco společného-byli to polo-lidi,polo-zvířata.Jak napovídal název,byli to kříženci jelenů a člověka.Měli do pasu tělo jelení,nad pás lidský.Na nohách měli azurové,černé,tyrkysové a zelené proužky,které měli i na zádech a bocích.Na předělu mezi lidskou polovinou a jelení měli opasky s meči,jiní měli na zádech luky.I lidskou polovičku měli porostlou jemnou srstí,stejně jako na tvářích.Obličeje měli jinak normální jako lidé,až na Jelentaury-muže.Ti měli na hlavě velké parohy.Oči měli velké,bez bělma,se štěrbinovýma zorničkama,nedůvěřivě jimy pozorovali příchozí.Pustiny a pouště byly jejich domovem,ale poslední dobou se častěji a častěji objevovali tady.Pouště začaly být velice nebezpečné,všude kolem slídili Píseční lvi a nelítostně zabíjeli.Pustiny se staly zase utopií dravých Obřích štírů.Jelentauři byli jedni z nejmírumilovnějších národů a měli slitování s lidmi,kteří bloudili,nebo potřebovali pomoc.Meče nosili vlastně jenom kvůli sebeobraně."Co tu hledáte?"Nila byla přímá,ale zase ne natolik."Takhle se ptá každý,když potřebuje pomoc.""No,odhadli jste to dobře.Potřebovali bychom
svézt alespoň do Ayane.""Ayane?"rozšířili se oči prvnímu Jelentaurovi,se kterým vyjednávali.Měl světlou srst s modrými pruhy a zlaté oči.Mezi světle bloňďatými vlasy mu sedělo mohutné paroží.Nervózně přešlapoval na místě."Jedinou cestu, která vedla do Ayane přeťala velká voda a obklopuje město dokola.Nedostanete se tam.""Tak se holt zmáčíme.Doneste nás k Ayane,kde je ta voda a my se přez ní jednoduše dostaneme.Zejména Laurella by s tím neměla problém."Laurella se k němu naklonila."Ještě neumím létat!""Ah,zapomněl jsem.Tak nic,můžete nás tam dostat?"
"Jste blázni!V řece kolem Ayane se zabydleli Vodní panny,nedostanete se přez ně!Každého,kdo chtěl přejít řeku,utopí."
"Vodní panny?""Jsou stejné jako ty Mořské,ale tyhle mají sklony zabíjet lidi.Ale dá se s nima domluvit.Vím,co milují víc,než topení lidí.""Co?""Krev teranitů.""Co to ale je,Elaine?""Je to.......no,něco na způsob rubínu,ale je velice těžké je získat. Krev teranitů jsou vlastně duše zmařených životů.""To ale věc jenom komplikuje.""Jeden z těch drahokamů je v Rean,to vím jistě.To není daleko.Vezmete nás tam?""Proč ne,ale Krev teranitů budete už muset hledat sami.Gwene,Tilyo,Nere! Povezete je,jste z nás nejsilnější.Naskočte rychle,pojedeme.Rean je nedaleko,ale pěšky by jste šli strašně dlouho,pro nás je ta vzdálenost jako nic!"Laurella se vyškrábala na záda vysokému Jelentaurovi a litovala ho,protože musí táhnout takovou tíhu.Laurella sama byla jako pírko,ale její křídla byla velká a těžká.Jelentaur,na kterém jela,byl naopak tmavý a jeho pruhy byly rudé,jako vlasy.Zřejmně byl mladý,parohy mu teprve začínaly růst."Drž se mně pořádně,bude to rychlost!"usmál se Jelentaur a to už se dalo stádo do pohybu.

Laurelle se zdálo,že letí.Kopyta Jelentaurů jako by se nedotýkala země.Ten rytmus..........není to jako máchání křídel?Ty pohyby..........jako kdyby se uklidnila a uvolnila,už křídla neměla tak křečovitě sevřená a přestala je vnímat.Jelentaurové se opravdu pohybovali rychle a ladně,bylo to jako mrknutí oka a byli na zvláštním kopci,pod kterým se tyčily ruiny starého města."I tohle zničil osud."
KONEC ČÁSTI 10.

Laurella část.9

10. září 2011 v 13:45 | Loki
Celé to kolem bylo..........podivně pomíjivé,mizivé,schované za azurovým oparem mlhy.Mlha se držela u země jí až po kolena, ale jako kdyby se Laurelly stranila,kolem ní nebyla,držela se od ní dál.Nebylo tu nic,jen nekonečná obloha,šedá jako v krásné zimě.V té mlze a zimě stál s ní ještě někdo,někdo,koho znala,ale stále se jí vytrácel z paměti,jako zrnko písku na ostrově.Byl to Dallan,První anděl.Podél zad měl složená svá bělostná křídla.Stále vzpomínala na ty jeho oči,modré jako krásné moře za úsvitu,třpytící se jako hvězdy,stále si pamatovala jeho bledou kůži a milý úsměv.Pořád matně viděla jeho v čele Devítky,po boku toho zrádce.Stále viděla ty,kteří byli mrtví už spousty a spousty let:Dallana,Sylniu,Garetha,Kyu,Reseye,Kera, Teneye a naposledy i jeho,toho,který je všechny nelítostně zabil-Yrmira,který se chopil osudu lidí."Tak dlouho,Sestro.Tolik let jsme se neviděli.""Je to opravdu dlouho,Dallane,ale........ty jsi přeci mrtvý!Jako všichni!""Ano,to je pravda.Přesto tu s tebou mluvím,ne?"usmál se.Jeho snad ten smích nepřešel ani po smrti!"Ale jak..........""Díky narušení osudu naším bratrem povolil štít,který odděloval realitu od nereálna,živé s mrtvými.Teď mám možnost s tebou mluvit,když spíš.Potřebuji ti něco sdělit.Musíš zabít Yrmira,aby se smyčky osudu,který určil,neutáhly.Předurčil totiž zkázu celé země.Máš jen velice málo času,Laurello.""Nechtěla jsem,abych se do toho pletla!""Můj vliv už nesahá do říše života,ale ty máš stále šanci!""Pokud to je můj osud,nevybrala jsem si ho sama.Dobře,zabiju ho.""Musíš dát veliký pozor,je mocnější než z té doby,co jsi ho znala.Teď jdi,měla by jsi se probudit zase do svého světa.""Ale..........."mizela,jen on zůstal.Tohle je říše mrtvých,ta zůstává,i když svět venku zmírá."I tobě určil osud,Laurello,"zašeptal tiše,"ale je příliš pozdě.Tvá smyčka osudu se už utáhnula."

Vzbudila se,zrovna když ji kočka kousnula do nosu."Au!Co to děláš,už jsem vzhůru!Mám zabít Yrmira,vládce osudu.No skvělý.To pokazí den.Kočko,okamžitě necháš tu mrtvolu,nebo..............!"náhle uslyšely kroky.Z chodby se vyřítil Elain, hned za ním Nila,která svírala v rukou sekeru tak,že ji drtila."Lau.............LAURELLO?!!Ty......Ty..........."Nila byla velice zmatená,ale ne víc než Elain."Jsi anděl.........."dopověděla jako by v mrákotách a jako prkno omdlela.Elain stále hleděl na Laurellu tak,že ji nestačil zachytit."Jak je to možné?""To se ptáš mně?"ohradila se Laurella,když se Elain snažil křísit Nilu, která asi s tím,že povede anděla nikdy nepočítala.........zvláště jednoho z Devítky!"Mění to snad něco?Stále míříme k Ayane.Půjdu s vámi,snad cestou zjistím,kde se skrývá ten krysa Yrmir!""Yrmir?Devátý anděl?Ten co zabil své Bratry a Sestry?""Jo,přesně ten.""Není dobré se mu podle mně měřit!""Co ale mám dělat?!Předurčil konec světa.""To snad ne! Chceš snad říct,že když ho nezabiješ,zničí zemi?""Jo.""Tak hejbněme sebou!Dostaneme se ke dveřím a konečně vylezeme z téhle díry!Snad někdo bude vědět,kde se skrývá!"
KONEC ČÁSTI DEVĚT

Laurella část.8

7. září 2011 v 14:33 | Loki
Stín se začal tvarovat jako ohyzdný obrovský fialoví vlk s černými dlouhými tesáky a azurově zářícíma očima.Brzy byl větší než kůň a matně připomínal obří olysané prase.Vrčel a blížil se k zděšené Laurelle.Najednou se rozeběhnul a plnou silou do dívky vrazil.Vyrazil jí dech a upadnula o pár metrů dál.Zůstala tam nehybně ležet a lapala po vzduchu.Ohyzdný tvor se nad ni postavil,aby jí rozdrtil ohromnou tlapou lebku.Byl tu ale někdo,s kým nepočítal.Než se nadál,na ostrý hřbet mu skočila s krvavým zábleskem v očích kočka.Cupovala mu chlupy a s nima i kůži,až sklouznala k hlavě.Plnou silou mu zarazila tlapku s drápy do oka.Vlk zařval a začal běhat dokola,aby se kočky zbavil.Laurella se mezitím znovu postavila na nohy a chytila dech. Bestie kočku strhnula a zuřivě se na něj podívala posledním okem,co mu zbývalo.Čišel z nich nepředstavitelný vztek a touha rozdrtit toho malého tvorečka na kaši.Laurella nemohla nepostřehnout,že i andělovi stéká z pravého oka krev.
Co se děje tomu vlkovi,děje se i jemu!Ten vlk je on!
Kočka se schovala Laurelle za nohy.Vlk už pozbyl veškeré příčetnosti a zběsile zařval,že se země otřásla.Potom se znovu rozeběhnul,tlamu otevřenou tak,aby kočku sežral.Ta se marně snažila schovat za Laurellou.Střet s vlkem se neodvratně blížil.Proč Laurella neuteče a nezachrání se?!Laurella tam stála jako přikovaná,ať ji kočka zběsile škrábala do nohy jak chtěla.Už je tu!Náhle přišlo něco,co ani Laurella nečekala.Napnula veškeré své svaly,povolila křídla a........plnou silou jimy udeřila vlka přez čumák.Když s nimy neumí zatím létat,jsou alespoň tak užitečné.Anděl ztratil výšku a musel se dostat trošičku výš,ale Laurella byla rychlejší.Vyskočila na velké vlčí tělo,z něho se odrazila a srazila anděla na zem.Nepěkně se přitom potloukla,ale to bylo vedlejší.Ležel na zemi a čekal,co Laurella udělá.Natáhla k němu paži,jako kdyby mu chtěla pomoct na nohy,ale vůbec to nebylo tak,jak si myslel.Na dlani se jí rozsvítilo rudé světlo,stejné,které mu vysvitnulo na hrudi.Laurella pomalu sevřela prsty a drtila v nich červenou zář,která pohasínala.Andělovi bylo najednou zle,sevřely se mu vnitřnosti bolestí a cítil jenom chlad.Potom padnul na zem bez známky života.
Zabila jsem ho!Bože!
Byla unavená a malátná.Ani to nepostřehnula,znovu upadnula na zem a zavřela oči.Kočka na ni vyskočila a tahala ji zubama za ucho,ale kdepak,ten podivný spánek neporušila.Vyskočila jí k zádům a vytrhnula jí pírko s nadějí,že dívku vzbudí.Ne.Tlapkou jí hrábla do vlasů a tahala ji za ofinu,ale zase nic.Laurella ani nedýchala a když už,tak jen velice slabě. Kočka podlezla pod její bezvládnou paží a vyzvednula její dlaň na svých zádech.Ani to ji nepřimělo vzbudit se.Co se jí to stalo?To není obyčejný spánek!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Laurella část.7

7. září 2011 v 14:33 | Loki
Anděl s černými křídly vrhnul po Laurelle pulsující kouli fialového světla.Po celém bludišti se roznesla oslňující záře.Anděl si musel paží překrýt oči,aby neoslepnul.Když světlo trochu ustalo,uviděl ve vzduchu se snášet syvé peří.Vystrašeně se podíval na místo,kde stála Laurella.Laurella se kryla ohromnými šedými křídly,do kterých koule narazila.Teď už zná pravdu.Nikdy nebyla obyčejná.Byla anděl.Byla jedna z Devíti andělů,těch,kteří soudily lidské hříchy.Ney nebyl její pravý bratr,pouze ji tak snášel.Pokoušel se ji chránit před otázkami,chránit před jejím pravým životem.Nikdy nestárnula,pořád byla stejně mladá,jak byla,ikdyž popravdě byla stará,jako zem sama,jako právo."Devítka" držela stále při sobě,až se jednoho dne rozhodnul Devátý anděl Yrmir,že chce větší moc a zabil dva z andělů,svou Sestru a Bratra.Na jeho křídla padla krev jeho druhů a zrádce vlastní krve,Krvavý anděl,se chopil vlády.Začal řídit lidské osudy a První se rozhodnul proti němu bojovat.Bohužel Yrmir byl silnější a hlavního anděla zabil.Andělé ztratili svou sílu a kdo mohl,tak se skryl před zlem Bratra.Neunikl však nikdo a všechny čekal stejný osud,až na Laurellu,kterou těsně před svou smrtí První anděl Dallan zmněnil na člověka a tak skryl před Yrmirovou zlobou.Yrmir poté stvořil Temné anděly,aby Sestru odhalili a zabili.Nepodařilo se jim to.Laurella se podívala na Temného anděla.Vypadal rozzuřeně."Haha,uvidíme,jak si povedeš!Zničím tě,ať už jako anděla,nebo ne!"natáhnul paži a kolem ní se mu ovinul divný paprsek,podobný zuřivému hadu.Paprsek vystřelil jako šíp a jen těsně Laurellu minul.Anděl se vznesl.Jeho křídla narážela o vzduch rychle a v určitém zběsilém rytmusu.Jak to asi dělá?Anděl vztáhnul ruce ke stropu a začal se mu dlaněmi míhat proud jakési energie.A pak jako blesk udeřil.Zasáhnul Laurellu prudce a nesmlouvavě,až jí odrazil o pár metrů dál na chladnou podlahu.Zůstala ležet.Kočka k ní rychle přiběhla a drobným drsným jazýčkem jí olíznula ruku.Laurella měla kůži na boku celou spálenou od blesku,ale vstala.Neví,jak má s ním bojovat a on je navíc ve vzduchu!Kdyby byl na zemi...........musí ho tam nějak dostat,popřípadě bojovat ze země!Roztáhnula ruce.Pod kůží jí proudila neznámá síla,kterou teď musela využít. Obě dvě ruce natáhnula proti andělovi ve vzduchu a soustředila se.Z rukou jí vyšlehnul bílý paprsek,který anděla sice strefil,ale k zemi ho nestáhnul.Z křídel mu vypadalo pár černých pírek a on trošičku klesnul,ale okamžitě nabral výšku a znovu zaútočil.Kolem něj zazářila fialová záře.Zavřel oči a zář zesílila."Co to?!"vykřiknula poděšeně,když se proti ní tvořil fialový stín.
KONEC 7 ČÁSTI.

Laurella část.6

7. září 2011 v 14:32 | Loki
Podzemní městské chodby byly obrovské,klikatily se všemi směry,jako odpudivý dlouhý had.Elain a Nila se tu ale zřejmně vyznali.Ani jednou nebloudili a ani jednou nezaváhali.Ke konci chodeb je čekalo překvapení.U těžkých kovaných dveří stáli dva vojáci zakutí v plechu.Vedle byla ještě jedna temná chodba.Na stěnu u vojáků doléhalo jasné světlo,ale odkud asi vycházelo?"Dokonalé..........polož tam kočku!"řekla tiše Nila a Laurella položila kočku proti světlu.To se ale bílé kuličce chlupů nelíbilo a tak se naježila a začala prskat.Prskot se odrážel od stěn a v jeho šlépějích kráčela ozvěna.Kočičí naježené tělo vrhalo na protější stěnu hrůzný stín krvelačné šavlozubé bestie,ne malé roztomilé chlupaté kočičky.Ozvěna zněla jako řev lovícího tygra.Vojáky zřejmně hrůzný stín poděsil:"Co.............co to je?!!""Démon!Utíkej,ty hlupáku!"jeden nestačil druhému,jak se dali na úprk!"Haha,jo,díky bohům,že ti dutohlavové jsou ještě pověrčivý!Kdo tudy utíká,vždycky zabloudí!" Elain se protáhnul ke kovaným dveřím,jištěných velikým zámkem."Tady bude problém!Bez klíče to neo............"ŘINK!Sekera proříznula vzduch a než se Elain nadál,zámek se sesunul k zemi."Proti mé sekeře je to stejně krátké!""Snažíš se vytahovat, co?""A docela se mi to daří!"Kočka se náhle sebrala a uháněla zpátky chodbama."Kočko!Vrať se,kočko!"zvolala Laurella a běžela za ní."Zastav,blázne!LAURELLO!"zmizela jim rychle za rohem."Nilo,zůstaň tady,najdu ji a přivedu!""Neznáš to tu tak dobře,ztratíš se jako ona!""Neboj a hlavně nikam nechoď!Trefím zpátky."kývnul na ni a vyrazil za nima.

"Kočko!Slyšíš,kočko!"Laurella podzemí neznala,nevěděla,že ty chodby,kterýma běží,míří ke zkáze.S každým tepem srdce se blíží strašlivému konci,s každým krokem je blíž smrti.To ona ale netušila.Netušila,jaký je její úděl.Proběhla temnou chodbou a pod nohama se jí rozstříknula kalužina vody,která sem protékala v kapkách kamenným stropem.Náhle se zastavila.Au!Strašná bolest jí projela tělem až do mozku.Ztuhnula,měla pocit jako kdyby hořela.Oddechovala rychle a nepravidelně,v zádech jako kdyby ji něco řezalo.Na zem dopadly tentokrát kapky světlé krve."Uh................je mi........ nějak zle.Co to se mnou je?!"sebrala veškeré síly a znovu se dala na cestu.Opírala se o slizké stěny,ale přesto se cítila mizerně.Vypotácela se z chodby a našla střed bludiště.To,co uviděla,jí vyrazilo dech.U stěny stál..........nějaký kluk s černými křídly.V rukou držel kočku.Měl zvláštní černé vlasy protkané fialovími pramínky a černé oči.U nohou mu povlával plášť."ANDĚL?!""Máš pěknou kočku,Laurello.""Odkud znáš mé jméno?!Kdo vlastně jsi?!""Pošetilá........"usmál se anděl tak nepříjemně,jak to jen dokázal."Umíš dobře předstírat,že si mně nepamatuješ!To,kdo jsem,není podstatné. Důležité je,kdo jsi ty...........ikdyž už taky ne.Zemřeš,Laurello,Druhá z andělů."roztáhnul křídla a jeho oči zazářily.V rukou se mu objevila koule fialového světla.Kdo vlastně jsem?Kde se vzaly ty vzpomínky šedé zimní oblohy?Teď už všechno chápu.Teď už vím,kdo jsem.
KONEC ŠESTÉ ČÁSTI

Laurella část.5

7. září 2011 v 14:32 | Loki
Tisknula se k slizké stěně a sžíral ji strach a bolest.Ať dělala,co dělala,šíleně jí bolely záda a když si nahmatala lopatky,na ruce jí zůstala krev.O něco se musela odřít!Kočka silně vrněla,jako kdyby dívku konejšila.Náhle se otevřely sklepní dveře a v nich se objevil hospodský."Měla by jsi vyrazit.Natáhni si kápy a jdi do uličky za trhy.Budou tě tam čekat."Laurella se zvedla,nasadila si kápy a vyrazila s kočkou v náruči temnou ulicí.Vyrazila na cestu,ikdyž nerada a všechny svaly jí bolely. Uslyšela hlasy hlídky a přitisknula se ke stěně.Kočka by asi nejspíš udělala to samé.Hlídka přešla a Laurella znovu běžela.Už se nezastavovala a došla na náměstí,kde se konaly trhy.Náměstí bylo netypicky ověnčené bílými mramorovími sloupy.Byly Laurelle do pasu,ale ty ve středu náměsti byly nejvyšší.Leželi na nich bílý lvi-byli dva.Tito pověstní lvi byly ve znaku města a údajně to byli kamenní strážci.Měli dokonce jména-lev soudu a spravedlnosti byl Gërelnet a lev dobra a krásy se jmenoval Tërelnet.Kočka se dívala na sochy předků s posvátnou úctou,jako kdyby byla v síni slávy a doufala,že jednou se stane taky takovým ochráncem.Jeden oddíl hlídky se vracel,musely spěchat.Dívka vklouzla do jedné zapadlé uličky,kde zůstala pod rouškou tmy.Uf,nespatřili je!"Co tu hledáš?!Kdo jsi?!"ozval se neúprosný hlas,který Laurella neznala.Otočila se a chtěla vypísknout,když jí osoba ze stínu přiložila ruku na ústa,aby nemohla křičet."Neřvi,prozradíš nás!"Byla to vysoká mladá žena s dlouhými bloňďatými vlasy ve vysokém culíku.Oči měla zelené jako kočka a v rukou doteď svírala dvoubřitou runovou sekyru,kterou položila na zem,aby mohla držet Laurellu.Měla na sobě plísňově šedé kalhoty a fialovou halenku.Na nohou měla vysoké vázané boty a přez rameno táhnula brašnu."Já tě pustím a ty mi řekneš, co tu chceš,jasné?Tak mluv.""Říkají mi Laurella."Dívka znatatelně zrudla."Uh,sakra,ty jsi ta,co nám pověsil na krk Reynar, že?""Reynar?""Tlusťoch z hospody.""Dobře,ty mně znáš,ale já tebe ne.""To se ti nedivým,prcku.Jmenuji se Cerena Nila Ella Lirena,přátelé mi říkají Nila,ale pro tebe jsem rozhodně Cerena.""Omluv ji,je trošičku nedůvěřivá.""Tak jsme si kvit!Ty zase věříš každému na potkání,Elaine!"Ze stínu vystoupil mladý muž s černými vlasy a zářivýma modrýma očima.Měl na sobě bílou košili a černé kalhoty.I on měl koženou brašnu,ale její popruh nosil kolem hrudi na zádech,zatím co jeho společnice nosila brašnu ležérně přez rameno.Krátké černé vlasy mu čechral vítr."Ty jsi Laurella,že?Mně říkají Elain." "Proč se chcete dostat přez bránu?""Řekněme,že tu taky nejsme nijak oblíbení a jen tak nás nepustí.Chceme jít do Ayane,tam jsme doposud žili,víš?""Elaine,mlč už!Sliboval jsi,že budeš zticha!""Bože,Nilo,nech to být!Teď musíme najít způsob,jak se dostat přez zavřenou bránu města.Vsadím se,že nám ji neotevřou.""Kdyby byly problémy,mám tu přeci tohle,ne?"ušklíbnula se Nila a pozvednula sekeru."Moc vtipné,Nilo.Dostaneme se ven bez násilí.""Takže stráže brány ukecáme k smrti a otevřeme bránu,co?""Jsi vnímavá,ale ne.Znám cestu sklepením,ale pokud mají v hlavě mozek,určitě bude hlídaná."kočka zamňoukala a otřela se Nile o nohy."Kočka?Moment,mám nápad!Jestli bude sklepení hlídané,určitě nebude dlouho!""Co zamýšlíš?""Mohlo by se to udělat takhle............pojďte blíž,ať dobře slyšíte.Strážní jsou přeci vždycky strašpytlové................."další fáze plánu Nila šeptala."Hmm,to bude velice riskantní,ale je to jinak úžasný plán! Skvělé!Tak jdeme a ať stojí při nás bohové."

KONEC 5.ČÁSTI

Laurella část.4

7. září 2011 v 14:32 | Loki
Laurella a kočka rychle rybu snědly a dívka se rozhodnula protentokrát zase přespat u Bespha pod pultem.To se taky podařilo,ale ráno bylo probuzení velice nemilé.Kolem šla hlídka a stavila se i do hospody."Hledáme tu jednu dívku, hospodský!Má černé vlasy a mrtvolně bledou tvář-její oči jsou prý hnědé a vydává se za žebračku!""Možná ji znám,"kopnul do Laurelly pod pultem,"proč ji hledáte?""Je to podlá čarodějnice,která zaútočila na lorda Leara a jeho dva přátele!"Laurella se tisknula k pultu,s bílou kočkou na rameni.
Bože!Jestli mně najdou,nechají mně upálit jako opravdovou čarodějnici!Snad mě neprozradí!
"Říkáte čarodějku?Ne,žádnou černovlasou bledou dívku neznám."vojáci sice nevěřili,ale co nadělat?Už se chystali k odchodu, když se kočka Laurelle neopatrně otřela o nos a ona hlasitě kýchnula."Ha!A kdo je tohle?"vytáhnul Laurellu za cop voják zpod pultu."Oh,to je má němá vnučka Sewa."vymlouval se hospdský,ale ani nemusel,protože vojákovi po obličeji vztekle skočila bílá chlupatá kulička s výrazem sebevražedného atentátníka.Voják se lekl a dívku pustil.Rozezlená kočka mu začala cupovat košili a vztekle přitom mničela.Nakonec se mu podařilo kočku uchopit a hodit proti stěně,ale ani tak kočku neopustil pocit,že musí Laurellu chránit a zaútočila muži po noze.Prskala a trhala co mohla,dostala se vojáčkovi do nohavice a tam teprve začal "karneval"."To musí být kočičí démon!Utíkejte!"zvolal velitel bolestně,ale jeho muži už byli dávno pryč a snad ještě běželi.Vyrazil ze dveří,bohužel z těch,které vedly ke schodům do řeky."A je vymalováno."když se ozvalo pokojné žblunknutí a na dveře dopadnula voda,hospodský spokojeně zavřel dveře,dal na ně petlici a otočil se na Laurellu."Pokud tě obvinili,že jsi čarodějnice,nikde se před nima neschováš,ďouče.No nic,vem si tohle staré oblečení mé dcery z věku,kdy byla jako ty a tenhle plášť a musíš vypadnout z města!""Ale městské brány jsou určitě zavřené!""Pravda,pravda.Převlékni se a schovej se ve sklepě za sudy.Večer ti smluvím schůzku s jedněmi mými známými,kteří potřebují taky jít z města na sever do Ayane,půjdeš s nimi.Sejdete se o půlnoci v uličce za trhy,ano?" "Do......dobře."
Ani nedýchala,krčila se s odvážnou kočkou za sudy,v novém,svěžím a lehkém oblečení.Byla to vlastně jenom tyrkysová sukně a azurová halenka s nesmyslným výstřihem,ale bylo to pohodlnější,než její minulé.Hřál ji ve vlhkém sklepě jen teplý plášť s kápý a vrnící kočka na klíně.Kdo jsou ti známí,se kterými se má sejít?A nechytí ji hlídky?Musí jen doufat zase v ochranu kočky,toho nenažraného andělíčka strážného.Pěkně zametla s těmi vojáky,jen co je pravda!Snad tomu nebude jinak v noci.............

KONEC 4.ČÁSTI

Laurella část.3

7. září 2011 v 14:31 | Loki
"S radostí!"zasyčel Daji a znovu se tu objevila ta nepříjemná situace-znovu proti ní stanul s mečem,ale přidali se k němu zbýlý dva.Tentokrát to Laurella čekala a začala utíkat ulicí pryč.Kde je Ney,když ho potřebuje?!Začala se skupině ztrácet, když zakopnula o kámen a tvrdě sebou plácnula o zem.Sedřela si lokty a asi si něco udělala s kotníkem.Nemohla se dostat na nohy ani za boha.Muži se blížili velice rychle a už neměla šanci utéct.
Nechci umřít!Ještě ne!
Otočila se k přibýhajícím nepřátelům a z neznámého důvodu natáhnula k nim ruce.Ulici zalilo oslepující světlo.S hrůzou si uvědomila,že paprsky jasně bílého světla vychází z jejích dlaní."Co to ksakru..........?!"uslyšela ze světla,kde se nejspíše motali ti nepříjemní chlápci.Bílá kočka,která běhala po střechách,kvůli oslnivému světlu spadnula Laurelle omráčená přímo do klína.Světlo brzy ustalo a muži,společně s toulavou kočkou,se vzpamatovali."Útěk!"vykviknula Laurella a rychle se opřela o stěnu,aby mohla vstát.I tak jí to šlo těžko,ale podařilo se jí na nohu vydrápat a běžet.Zděšená kočka se jí s mňučením držela drápy za rameno,zbytek kočičího těla za Laurellou bezmocně vlál,jako bílý prapor."Je to čarodějnice!Musí to být čarodějnice!"ozvalo se ještě daleko za ní,ale potom hluk utichnul a Laurella se ocitnula v bezpečí,schovaná u dveří jednoho domu."Tady mně nenajdou.Co to vlastně bylo,ten bílý záblesk?!"kočka na ni upřela své zelené oči,které přímo říkaly:"A jak to mám jako vědět?!JÁ kvůli TOBĚ sletěla ze střechy,ne TY kvůli MĚ!""No jo,máš pravdu,kočko.Nemáš hlad?"kočka se na ni zadívala a Laurella okamžitě věděla,že ano."Měla bych pro nás něco ukrást,ale trh už skončil..........takže budeme muset do hospody."kočka se na ni podívala upřímně zděšeně.Proboha,co to ta holka říká?!!
Laurella se podívala na vývěsní ceduli a polkla.HOSPODA U UTOPENCE měla skvělou polohu-hned za ní tekla půvabná řeka plná otrávených ryb.Hospoda měla otevřeno i večer,24 hodin,7 dní v týdnu a hostinský byl Laurellin starý známý- před pěti lety ještě kradly spolu na stejné ulici.Hostinský sice zmněnil působiště,ale kapsářem být nepřestal.Kde mohl, tam šidil jak straka a zastával i místo vyhazovače-hosti střízlivý bez peněz na ulici,hosti opilý bez peněz do řeky.Laurella osobně tohle místo moc ráda neměla,ale bylo to nejlepší místo,kde trošičku někoho zkásnout bez toho,aby ji vyhodili za zbytek toho, co dříve bývalo límcem.Na zašlém okně s výhledem do průjezdu trčel květináč s pomněnkami jako špatně zaryté vidle v hnoji.Kočka se Laurelle krčila pod blůzkou a občas nedůvěřivě vystrčila hlavu jako periskop.Laurella vkročila do hospody a ovanula ji dost známá a opojná vůně připálené večeře.Lokál byl prázdný,u výčepu stál tlustý hospodský a čistil poplivanou utěrkou korbele,nápadně podobající se lebkám.Místnost plnou rozmlácených stolů osvěcovalo jen pár svíček. Hostinský měl lysou hlavu,dobrotivé šedé oči a "vepřový obličej".Byl tlustý a kolem pupku měl ovázanou skoro černou zástěru."Vida,vida!Laurello,stará kamarádko,posaď se,proč jsi přišla?""Kde jsou všichni?"zeptala se Laurella a hospodský chladně odpověděl:"Doma,došlo pivo.Co si přeješ?""Nemáš něco k jídlu?""Mno,mohl bych ti upéct tu pěknou kočku,co jsi sebou přinesla....."kočka zaprskala."Ne,to je moje kočka!""Nevěděl jsem,že máš kočku.No,měl bych tu už jenom to jídlo, co Lisei připravila k obědu,ale předem tě varuji,ten kapr se nechal ulovit nějak snadno.""Já to risknu.Snad bude dost velký i pro kočku."Hostinský se odkolíbal do kuchyně a Laurella mu stihla sebrat z poličky měšec,který sloužil jako kasa a podle vzhledu jako kapesník zároveň.Nonšalantně se posadila k jednomu stolu a nový příživník si lehl na stůl a začal dřímat.Lokál měl jistý půvab,který dokázal vyčarovat jen on-nic nedovedlo tak nepředstavitelně páchnout.Pod pultem se líně válel hospodský vořech Besph,který vypadal jako kólie křížená s mrožem,který se válí na své kře a nehodlá se zvednout.Hospodský miloval psy,zvláště ty,co k němu chodili se ožrat a nechat tam veškeré peníze.Tak Laurella říkala totiž stálým hostům hospodského.Lokálem vedly schody do obytné části,které připomínaly zase naopak dobytčí chlévy. Díky svitu svíc viděla Laurella na obraz nějakého velice ošklivého chlapa s šedými vlasy.Hospodský přišel s napolo uškvařenou rybou."Kdo je to?"zeptala se Laurella,ukázaje na obraz.Hospodský hrdě vypjal hruď a jeho špeky se zhouply. "Moje babička.Užij si tu rybu."Laurella zbledla,když se znovu podívala na obraz-ona BABIČKA měla vousy spletené mašličkami a neúprosně pozorovala oba hosty uhrančivýma očima.Laurella a kočka začaly váhavě jíst,za vyčítavého pohledu hospodského babičky.

KONEC 3.ČÁSTI

Laurella část.2

7. září 2011 v 14:31 | Loki
Věděla,že to nemusí dopadnout vůbec dobře.Rozpršelo se ještě víc a ulicí se stále nesly hlasy.
Co se stane,co se stane?!Laurella se modlila,ať si jí nevšimnou.Bohužel stíny mířily přímo k ní."Hele,jaká kočka se nám tu objevila?Co tu děláš?!""To je moje věc,ne?!"Byly to alespoň tři silní chlapi a ani jeden nevypadal zrovna přátelsky.Všem třem u pasu viseli lesklé meče a určitě byly velice,velice ostré.Dva z nich měly vlasy tmavě hnědé a poslední,nejmladší ze skupiny, měl vlasy čistě bloňďaté.Bloňďák měl oči šedé,druhému oči zářily modře a poslední,možná vůdce té bandy,měl oči krvavě rudé a nepříjemný pohled,který Laurellu přikoval k zemi."Není to ta žebračka,co jsme viděli v hospodě?"Rozesmál se bloňďák a nevýslovně tak dívku rozzuřil.
Pitomec nabubřelej!pomyslela si a v návalu spravedlivého hněvu mu plnou silou vrazila facku.
Ježiši,co jsem to zas udělala?!Muž na ni zíral jako opařený.
Jen ať ta nádhera ví,kdo je tu pánem!
"To jsi neměla!!"Zařval rozzuřeně a vytasil meč.Laurelle se rozšířily oči v panickém strachu.
Zdá se,že pánem tu asi bude na dlouhou dobu on!
"Daji,ovládej se!"křiknul na mládence vůdce,ale on se nehodlal svého úmyslu vzdát.Ta facka se ho od Laurelly asi dost dotknula.Velice rychle po ní seknul mečem,naštěstí uskočila."Daji,sakra,je to jen malá holka!Nech ji na pokoji!""Hm,dost pochybuji,že je to jen holka,Tarile.Naposledy jsem ji viděl v přítomnosti toho vraha.""Cože?!Ty znáš toho..........jak mu tu říkají?Jo,už vím,Neye?"Laurella by ho radši neznala."Tak odpověz!"ozval se Daji,s touhou v hlase useknout jí hlavu."No........ tak nějak...........""Jak tak nějak?""Je.........je to můj bratr."Chvíli bylo ticho,chvíle jako stvořená pro útěk.Potom se jejich vůdce,kterého jméno ještě stále neznala,otočil na vzteklého společníka Dajiho."Pokud to je jeho sestra,tak klidně pokračuj,bude to pomsta za Nisara!"

KONEC 2.ČÁSTI.

Laurella část.1

7. září 2011 v 14:30 | Loki
Nad městem se snášel soumrak.Tohle období bylo v zemi Eller nejmagičtější.Dlouhou dobu soumrak sledovala.Byla nikdo,pro všechny neexistovala,Nikdy ji to nevadilo.Neměla rodiče, žila sama,nikým nepovšimnuta.Živila se většinou žebrotou,ale ani krádeže jí nedělaly potíže. Jmenovala se Laurella.Měla staršího bratra Neye,který si ale vydělával na jídlo jinak-byl vrah. Laurella se s tím nikdy nemohla smířit a vždycky mu to vyčítala.O tom že je zlodějka nikdo nevěděl,za to Neye se každý bál a nadával mu.
Laurella šla po ulici.Kousala krajíc chleba.Byla šíleně hubená a malá,ale už si zvykla.Bylo jí sedmnáct,podle zákonů už byla dospělou dívkou od patnácti.Na konci ulice se zastavila.Musela tu čekat.Dávalo se do deště.Kapky dopadaly na Laurelliny havraní umaštěné vlasy,spoutané do dlouhého copu až po pás.Kdyby nebyla věčně ušpiněná blátem a špínou,kdekdo by řekl,že dívka je velice KRÁSNÁ.Měla pěkné rysy,bradu měla špičatou a oči měla velice nádherné, čokoládově hnědé,kterýmy okouzlila již mnoho bohatých šlechticů.Nosila bílou potrhanou blůzku,která už pod nánosem špíny nebyla ani vidět a dlouhou sukni,připomínající cár hadru,který ji pleskal do nohou.Zvedl se vítr,který sebou přihnal červený šátek.Teď bylo období trhů,město Nayare se stalo cílem mnoha šlechticů a šlechtičen,ale taky zlodějů,vrahů a podvodníků.Laurella šátek ze země sebrala,alespoň jí nebude taková strašlivá zima.Nenosila boty,protože jí nikdy nevystačily peníze.Náhle uslyšela rychlé kroky."Neyi?Jsi to ty?"Ne,to nemohl být on!Nedaleko v ulici se ozvaly hlasy několika mužů a stále se blížili."Ne!NEYI!POMOC!"

A TO JE KONEC 1 ČÁSTI.PROSÍM,VYROBTE NÁM NĚJAKÝ PĚKNÝ PLAKÁT S LAURELLOU,POŠLETE HO NA EMAIL: aancaa@seznam.cz
BUDEME MOC RADI.DĚKUJEME!