Založeno: 24.srpna,l.p. 2011
Podívejte se prosím na Snílkův blog

Laurella část.10

13. září 2011 v 14:56 | Loki
Protahovala si křídla.Marně se je snažila rozpohybovat.Křídla složila k tělu a překryla je pláštěm.Vyšli konečně ven za svitu měsíce.Byli za hradbou.Před nima se objevila nekonečná planina,kterou pokrýval koberec olysané trávy.Sem tam se na pláni objevil jeden pahýl ošlehaný větrem a písčitou půdou,zohyzděný mnohýma rýhama po blescích.Tyhle pláně se ne neprávem jmenovaly Pláně Blesku.Když byla bouře,blesky nejčastěji si pohrávaly s tímhle krajem.Laurelle tenhle kraj přišel smutný, umrtvělý a tichý.Nořila se do ticha a slyšela hlasy.Hlasy těch,kteří už byli dávno mrtví."Laurello?""No?""Já jen jestli vnímáš. Máš teď nějaké divné oči."Kdyby se Nila podívala pozorněji,poznala by,že Laurelle se po očích prohání odlesky jejích Bratří a Sester.Tváře,které byly zapomenuty,andělé,kteří chránili rovnováhu a osud.Lesk byl jenom malý a nepatrný,aby ho postřehli Elain a Nila.Náhle se ozval zvuk kopyt."Hele,naše záchrana!Jelentauři!"Laurella netušila,co ti Jelentauři jsou,ale brzy je poznala.Na obzoru se zvedal prach.Potom byli tady.Bylo jich asi čtrnáct a všichni byli nádherní.Moc se nepodobali hrubým kentaurům,ale měli s nimi něco společného-byli to polo-lidi,polo-zvířata.Jak napovídal název,byli to kříženci jelenů a člověka.Měli do pasu tělo jelení,nad pás lidský.Na nohách měli azurové,černé,tyrkysové a zelené proužky,které měli i na zádech a bocích.Na předělu mezi lidskou polovinou a jelení měli opasky s meči,jiní měli na zádech luky.I lidskou polovičku měli porostlou jemnou srstí,stejně jako na tvářích.Obličeje měli jinak normální jako lidé,až na Jelentaury-muže.Ti měli na hlavě velké parohy.Oči měli velké,bez bělma,se štěrbinovýma zorničkama,nedůvěřivě jimy pozorovali příchozí.Pustiny a pouště byly jejich domovem,ale poslední dobou se častěji a častěji objevovali tady.Pouště začaly být velice nebezpečné,všude kolem slídili Píseční lvi a nelítostně zabíjeli.Pustiny se staly zase utopií dravých Obřích štírů.Jelentauři byli jedni z nejmírumilovnějších národů a měli slitování s lidmi,kteří bloudili,nebo potřebovali pomoc.Meče nosili vlastně jenom kvůli sebeobraně."Co tu hledáte?"Nila byla přímá,ale zase ne natolik."Takhle se ptá každý,když potřebuje pomoc.""No,odhadli jste to dobře.Potřebovali bychom
svézt alespoň do Ayane.""Ayane?"rozšířili se oči prvnímu Jelentaurovi,se kterým vyjednávali.Měl světlou srst s modrými pruhy a zlaté oči.Mezi světle bloňďatými vlasy mu sedělo mohutné paroží.Nervózně přešlapoval na místě."Jedinou cestu, která vedla do Ayane přeťala velká voda a obklopuje město dokola.Nedostanete se tam.""Tak se holt zmáčíme.Doneste nás k Ayane,kde je ta voda a my se přez ní jednoduše dostaneme.Zejména Laurella by s tím neměla problém."Laurella se k němu naklonila."Ještě neumím létat!""Ah,zapomněl jsem.Tak nic,můžete nás tam dostat?"
"Jste blázni!V řece kolem Ayane se zabydleli Vodní panny,nedostanete se přez ně!Každého,kdo chtěl přejít řeku,utopí."
"Vodní panny?""Jsou stejné jako ty Mořské,ale tyhle mají sklony zabíjet lidi.Ale dá se s nima domluvit.Vím,co milují víc,než topení lidí.""Co?""Krev teranitů.""Co to ale je,Elaine?""Je to.......no,něco na způsob rubínu,ale je velice těžké je získat. Krev teranitů jsou vlastně duše zmařených životů.""To ale věc jenom komplikuje.""Jeden z těch drahokamů je v Rean,to vím jistě.To není daleko.Vezmete nás tam?""Proč ne,ale Krev teranitů budete už muset hledat sami.Gwene,Tilyo,Nere! Povezete je,jste z nás nejsilnější.Naskočte rychle,pojedeme.Rean je nedaleko,ale pěšky by jste šli strašně dlouho,pro nás je ta vzdálenost jako nic!"Laurella se vyškrábala na záda vysokému Jelentaurovi a litovala ho,protože musí táhnout takovou tíhu.Laurella sama byla jako pírko,ale její křídla byla velká a těžká.Jelentaur,na kterém jela,byl naopak tmavý a jeho pruhy byly rudé,jako vlasy.Zřejmně byl mladý,parohy mu teprve začínaly růst."Drž se mně pořádně,bude to rychlost!"usmál se Jelentaur a to už se dalo stádo do pohybu.

Laurelle se zdálo,že letí.Kopyta Jelentaurů jako by se nedotýkala země.Ten rytmus..........není to jako máchání křídel?Ty pohyby..........jako kdyby se uklidnila a uvolnila,už křídla neměla tak křečovitě sevřená a přestala je vnímat.Jelentaurové se opravdu pohybovali rychle a ladně,bylo to jako mrknutí oka a byli na zvláštním kopci,pod kterým se tyčily ruiny starého města."I tohle zničil osud."
KONEC ČÁSTI 10.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama