Založeno: 24.srpna,l.p. 2011
Podívejte se prosím na Snílkův blog

Laurella část.11

14. září 2011 v 15:36 | Loki
Všude byly zborcené zdi a stopy po ohni.To,co kdysi bylo vzkvétající a prosperující město,se změnilo v popel a prach, smetený dějinami.Tohle bylo první město,které Yrmir zničil,protože se obával odporu.Kosti,povalující se po cestě,byly už pomalu zpráchnivělé.Laurella se dotknula jedné lebky,která byla z části proražená.Rozpadla se jí v prášek mezi prsty."Dál už nejdeme.Hodně štěstí při hledání.Do Ayane potom dojděte sami."Jak se objevili,tak taky zmizeli.Laurella zavřela oči.Potom je otevřela.Po šedém prostoru se procházeli duše minulých obyvatel.
Stále tu jsou.Stále tu budou.Pořád,do konce času.Neopustí místo,které jim bylo milovaným domovem.
Jedna sedmiletá holčička na ni upřela pohled.Elain a Nila zmizeli někde v ruinách a Laurella u cesty zůstala sama.Kam šli? Nebo............nikam neodešli.Zůstali ve své realitě a ona je teď v říši mrtvých,na stejném místě,ve stejný čas,ale přesto jinde."Kdo jsi,holčičko?"zeptala se Laurella vlídným a zastřeným hlasem.Všechny zvuky zněly tady jinak,tak nějak................. podivně."Syna,paní.""Pěkné jméno,já jsem Laurella.""Maminka mi zakázala mluvit s cizíma lidma,ale znám vaše jméno,takže nejste cizí.Neviděla jste někde mou panenku?Ztratila se mi.Má krátké kudrnaté vlásky a hezké oči." "Pomůžu ti ji najít.Kde jsi ji měla naposledy?""Tehdy svítilo to zvláštní sluníčko..........a potom už bylo všechno šedé......."
Mluví určitě o své smrti.Možná ani ona sama neví,že je mrtvá.
"Počkej tu,zachvíli ti ji přinesu,ano?""Dobře."usmála se malá holčička.Laurella zavřela oči a byla zase zpátky.Půjde hledat tu panenku,třeba přitom narazí i na ten drahokam.Procházela se mezi kameny.V popelu na nic nemohla najít.Panenka možná shořela,možná zůstala.Každopádně ji najde.Bloudila a nemohla narazit na Nilu,ani na Elaina.V prachu před ní se náhle objevila Kera.I na ni si Laurella mlhavě vzpomínala.Její pobavený úsměv ji udivil.Copak se všichni smějou po smrti?! "Máš problém?Myslím,že jsi té holčině slíbila její hračku,že?"hrábla rukou v popelu a vytáhnula obyčejnou hadrovou panenku."Dej jí to a pěkně rychle padej nakopat zadek Yrmirovi,jasné?Narušoval rovnováhu dost dlouho.""Neboj,budete pomstěni.""Nestojím o pomstu,stojím o spásu.Uvízli jsme tu,Laurello.Nejsme nic,než duchové.Nemůžeme odpočívat,dokud nebude s námi náš vrah,náš Bratr.Nemůžu ti říct,jakou větší úlohu v tom hraješ ty,ale............"zmizela.Nestačila jí doříct, co chtěla.Laurella zase zavřela oči a objevila se u Syny."Tady máš tu panenku."podala ji dívce a ta ji nadšeně vzala. Otočila panenku a malou škvírkou vytáhnula z její hlavičky rudý kámen,ne šedý,jako okolí,velký jako Laurellina dlaň."To je on!Syno?Dala by jsi mi ten kamínek?"Syna se podívala na blyštivý drahokam."Ne,je můj."stisknula ho v průhledné pěstičce."No tak,prosím, já ten kamínek potřebuji.""Opravdu ho hodně potřebuješ?""Ano."řekla s jistotou Laurella a podívala se na Synu."Nooo...... já nevím.Pokud mi něco dáš,dám ti ho.""A co by to mělo být?""Dlouho jsem neviděla listí.Přinesla by jsi mi nějaký lupínek? Tady žádné nejsou!""To je to nejsnadnější.Zachvíli jsem tady!"

Znovu musela na tenhle svět a začala hledat listí.Opravdu tu žádné nebylo,všechny stromy zničil žár.Na kopci viděla strom!Musí se tedy tam vrátit a přinést jediný list.Jednoduché.Opravdu tam byl.Jedna větev se zvláštními růžovímy listy se skláněla k zemi.Laurella za jeden list vzala a ozval se bolestný hlas:"Au,pusť mně,ty malá holko!"strom šlehnul Laurellu větví přez obličej,až upadnula na zem.Mnula si nos,ze kterého jí začala téct krev.Ach!Ten strom žije!Kulil na Laurellu hnědé oči a z větví vyháněl veverky a ptáčky.To není strom,to je Ent!"Omlouvám se,ale potřebuji tvůj jediný lístek.Dáš mi ho?""Kam jsi dala vychování?!Kdyby jsi mě požádala,proč ne,ale takhle ne!""Dobře,omlouvám se!Dal by jsi mi PROSÍM jeden svůj list?""Tak proč jsi to neřekla hned?Na,vezmi si.Stejnak brzy opadám."Laurella vzala jeden pestře zbarvený a vracela se dolů.To je lítání kvůli jednomu drahokamu!

Znovu se objevila u Syny a ukázala jí barevný list.Ten s Krví teranitů zůstal barevný,nezešedl."Tady máš,teď už si můžu vzít ten kamínek?""Tak dobře."díky bohu,Laurella se už cítila jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce!Kámen se jí zalesknul na dlani.Má ho a teď konečně vyrazí do Ayane.Nebude to taková dálka,aby to do večera nedošli.
KONEC ČÁSTI.11
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama