Tma jí úplně zahalila. Nevěděla co má dělat! Bylo jí vše naprosto jasné. Někdo jí unesl a někam do neznáma nesl. Byl to obrovský hnědý pytel, ve kterém se nedalo až tak dýchat, že se málem udusila. Cesta byla moc dlouhá. Snažila se dostat ven ale nešlo to. Najednou venku slyšela hlasy jak si spolu povídají. ,, Už nám neunikne ani na krok! Musíme jí donýst vládci a ten jí třeba zabije! Jenom nechápu k čemu mu to bude! ¨ Kristiana nevěděla co má dělat! A nechápala proč jí ten divnej chlapík chce. Asi chce zničit přírodu, uvažovala v duchu. V dáli slyšela jen šumění lesa, který se jí omlouvá, ale že jí nemohl pomoci. Všelijaké řeči se jí v hlavě hemžily. Něco jako: ,, Chudááček malááá! Jak to jen ty lidé mohly udělat! Unést nám tu nejhodnějšíííí! I když vypadá jako člověk bereme jí zcela jako zvíře, lidé zrádci jsouu.¨ A to samé si říkala ona sama. Proč se ty lidé tak chovají! Najednou s ní řachly vo zem! ,, Auuuu!!!" zařvala. ,, Teď ať si jí vládce najde sám" Slyšela jak někdo odchází pryč! V duchu si tak přebírala v hlavě co teď bude dělat. Bylo jí tak ouzko až se z toho rozbrečela. Plakala a plakala, až byl celý pytel už rozmáčený. Najednou zašustil keř. Že by zase nějací lidéé to néé a rozplakala se ještě víc,byla totiž hrozně plachá chudinka. Byla plná napětí a vzrušení, co všechno se bude dít dál. Najednou se začaly z toho místa ozívat divné zvuky! Jako by tam někdo někoho škrtil nebo dusil. Vzrušením už skoro ani nevnímala. Potom kolem začal šustit les a přez slabou pytlovinu uviděla, že kolem ní pořád chodí nějaký stín a tak začala plakat ještě víc a víc.
KONEC 3. ČÁSTI POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :D