Založeno: 24.srpna,l.p. 2011
Podívejte se prosím na Snílkův blog

Listopad 2011

Udavač

30. listopadu 2011 v 20:07 | Loki |  Básničky
Jen jeden výstřel proříznul vzduch,
jen jeden výstřel a výkřik nesl se tmou,
při tobě teď,kamaráde,ať stojí bůh.
Neutíkám ale,ulicí prázdnou a širou,
stojím tu u tebe,prožívaje peklo,
slzy mě netečou,jiným by po tvářích pár slz steklo.

Krev máčí mi ruce,
ale ty se nechvějí,
neproklínám své pomstychtivé srdce-
vždyť je hodně lidí,co si smrt přejí.

Kamaráde,ptáš se proč,ale odpověď znáš,
vinou jsi jen ty sám,
ty přece jsi jen odporný udavač!
I tak stále k tobě přátelství chovám.

Důvodem,proč stojím nad tebou s pistolí,
bolí víc než tvá smrt,je to tvá zrada
a to,že prokletí tvé skřeky mi zvěstují.

Vždyť jsi mě,jidáši,prodal,
vždyť jsi mě,nevinného,nechal zavřít
a jidášovské stříbro jsi si vzal,
proto tě tu nechám zemřít,
za to,že jsi mě nevinného spoutat a zavřít na dvanáct let dal!

Nový dessing

30. listopadu 2011 v 19:18 | Anna Dvořáková |  Co se děje........
No,je tu nový dess,pro informaci nalezený na google.Tak nás nezabijte,zdroj neznáme.

Jen vzpomínka

30. listopadu 2011 v 19:12 | Loki |  Básničky
Je to jen vzpomínka,zakrytá prachem,
je to jen fotka toho,co jsi měl rád,
možná s nadějí,možná se strachem,
možná je to připomínka něčeho,co ti nedává spát.

Snad obrázek někoho,kdo už je mrtvý,
jizvy v srdci pomalu se hojí,
ale fotka je znovu a znovu otvírá a ty jsi zase smutný,
když na fotce vedle tebe věrně stojí-
a ty už teď ne.

Fotka radostné události s nimy připomene,
úsměv toho,kdo tu už není,
člověk přece raději zapomene
a doufá,že to změní.

Možná je to obrázek,lásky tvé minulé,
snad obrázek mazlíčka milovaného,
vzpomínka bytosti zhynulé,
či snad fotka sourozence nebo rodiče tvého.
Je to ale jen vzpomínka,
kde je ten,kdo je na ní?
Fotka je zvadlá rostlinka,
ukazuje,co už není.

Horší je to s tvýma fotkama z dětství.
Srdce dítěte fotka má,
tam držíš si ho se ctí-
a přitom to srdce v tobě umírá.
Každé srdce dětské umírá,
každá duše dětí se vytrácí,
každá iluze zkomírá
a myšlení dítěte se ztrácí.

Sakra,sakra,sakra!

24. listopadu 2011 v 16:26 | Loki |  Co se děje........
Ahoj.Takže je tu nová zpráva-mám v hlavě až moc přebásničkováno,což znamená,že mám problém s psaním Kletby Vlkodlaka (KV).Netvrdím,že nebudu pokračovat,ale musíte mi dát čas.Za pár týdnů se jistě dám do kupy,do Vánoc určitě,ale teď prostě ne...............makovička odmítá poslušnostSmějící se,ale už ji nějak usměrním.Určitě brzy vyjde nový díl Tajemné dívky, kterou píše Anne,takže ukrátí čekání na KV,pokud to někoho zajímáSmějící se.
Se srdečnými pozdravy Loki

"Rozkvetlý strom"

23. listopadu 2011 v 16:03 | Loki |  Krátké povídky
Seděl jako vždycky pod tím rozkvetlým stromem a snažil se si vzpomenout,kdo je.Říkají mu Richard,to věděl,také věděl,že je mu čtrnáct,ale co dál?Proč si každý den sedne pod strom a poslouchá šustot v jeho větvích?Proč ten strom do poslední chvíle kvete a na jaře vykvétá jako první?Proč je u něj kámen,na který každé dušičky pokládá mamka svíčku,proč ten strom chrání a nechce ho nechat porazit,ani když jí tvrdí,že je v zahradě uplně zbytečný.Mamka při rozhovoru o tom stromu vždycky bledla a odmítala mluvit.Richard vzhlédnul a uviděl svou mamku,jak k němu míří.
"Richarde?Už tu zase sedíš,jako tělo bez duše!Pojď domů,už je pozdě!"ne,to nebyl ten důvod.Chtěl konečně vědět,proč k němu promlouvá strom.
"Mami,už mi pověz konečně,proč tu je ten strom a proč máš o něj takový strach!Nedáš na něj dopustit!"povzdechnula si.
"Je už načase,abych ti řekla,proč je ten strom tak důležitý.Jsem už moc stará a před tebou jsem měla ještě jednoho syna- prvního Richarda.První Ríša byl ten nejpozornější syn,jakého jsem si tehdy uměla představit.Když mu bylo ale tolik,co tobě, změnil se.Byl slabý,bledý a unavený.Nevěděla jsem,co se mému drahouškovi dělo-zjistila jsem to pozdě.Umíral.Ten den byl deštivý a mrzelo mě,že Ríša v posledních chvílích už nespatří slunce.A udivilo mě jeho přání-přál si i po smrti zůstat tady a utěšoval mě,že jistě budu mít ještě lepší děti,než byl on.Když umřel,táta ho uložil tady,na zahradě,k věčnému spánku,podle jeho přání.A přez noc na tom místě vyrostl strom.Ríšův strom.A po roce jsi se mi narodil ty-dostal jsi jméno po svém starším bratru."byl zděšený.Takže ten hlas nepatřil stromu,ale prvnímu Richardovi!

Večer se ještě vydal k tomu stromu se svíčkou.Nebyl moc překvapený,když na stromě mezi větvemi spatřil kluka asi jeho věku,který mu byl velice podobný.Jenže byl zvláštně bledý a kolem jeho těla se držela bílá zář.
"Ahoj,Richarde."řekl a položil svíci na kámen.

Zapomenutý deník

23. listopadu 2011 v 15:27 | Loki |  Básničky
Ahoj!Takže nejprve oznámení-kdykoli někdo si všimne nápisu v autor:LOKI,pak to je dílo mé,konkrétně Marti.Takže žádný nový aurtor,jen já S vyplazeným jazykemTo je jen oznámení,přišel čas na další básničku.
Se srdečnými pozdravy Loki:

TAJEMNÁ DÍVKA 6.ČÁST

21. listopadu 2011 v 18:50 | Anna Dvořáková
Nebyla strašidelná, spíš tajemná. Byla to krásná vlčice. Po chvíli musela vlčice promluvit: ,, Já vím kdo jsi a že si se stratila , ale na nic se mě neptej, není na to teĎ čas! Chceš se od tuĎ dostat? Tak se mě chyĎ za packu!. '' A Kristianě podávala packu. Ona ještě chvíli přemýšlela. Nemůže jen tak někam s cizým člověkem jít! Co když je to nějaká past? Ale co hníd do smrti tu taky nemůže, řekla si. A tak podala vlčici ruku. ,, Dobrá'' Odpověděla ona. ?? Musíš mi ale něco slíbit rozumíš? Takže za 1. Nebudeš se mě pak na nic ptát bude to dlouhá cesta. 2. Snaž se bezpečně dopadnout. '' No a teĎ už jen zbívalo jedno, podat jí ruku. kristiana chvíli váhala , ale pak jí s radostí dala ruku. Vlčice otevřela opět tu stejnou knihu ,jakou měla i Kristiana a povídá: ,, kde , Kde si našla tu samou knihu co mám i já??? 5íkám ti, na nic se neptej'' Odpověděla rozpačitá vlčice. ,, No dobrá už mlčím'' Potom vyřkla nějaké kouzlo a začalypadat do někamsi. V dáli začalo něco hrát: TO JE KRÁÁSNÝÝ BOŽÍÍ SVĚT, MŮŽEME SE VRÁTIT HNED, PLNO JÍDLA, PITÍ TO JE ŽITÍ. tAK POJď K NÁM TO VŠECHNO ZNÁM TY KOUZLA, KRÁSNÁ JSOU TEN DORT ANI NEUNESOUU. VÍTÁME TU VŠECHNY NOVÁČKY,PÁNY DÁMY, PROSTĚ VŠECHNY. TAK POJĎ S NÁMY NA NÁŠ SVĚT MI OBJEVÍME HO HNED! TAK POJď K NÁM POJď SI HRÁT TAK MŮŽEŠ SE S NÁMI SMÁT TAK NEPLAČ, NESTÉNEJ PĚKNĚ SI S NÁMI POVÍDEJ. SLADKÉ, SLANÉ VŠECHNO TADY MÁŠ, JEN KDYŽ TY SI TENHLE SVĚT VYCHUTNÁŠ! TAK PŘIDEJ SE K NÁM TO JÁ VŠECHNO ZNÁM TAK PŘIDEJ PŘÍÍDEJ SE K NÁÁM!. Krásná hudba, pomyslela si. Akorát jí vadilo, že hrála pořád do kola. Najednou na ní vlčice nahlas zařvala, jak jen mohla: ,, Budeme přistávat, tak si dávej pozor!. '' A už se to blížilo. Naštěstí hladce přistáli. Byla to krásný zem.,, Jéé tady je tak krásná země, jak se to tu jmenuje? Prostě kouzelný svět ''. Odpověděla vlčice s radostí. ,, PojĎ se mnou musím ti to tu trochu ukázat, myslím, žese ti to tu bude líbit, souhlasíš?'' Kristiana nestihla říct ani ano a už jí vlčice táhla, někam do neznáma. Ale velice to tam bylo krásné, takovou krásu prostě nečekala!

Kletba vlkodlaka část.7

18. listopadu 2011 v 11:03 | Loki
Lanie se ohlédnula.Zase zakopnula o další kořen a málem si rozbila nos.Sakra,jsou tady?!Pokud je to nenapadlo,je zle! Zastaviy se,aby si mohly odpočinout.Za bílého dne se je snad neodváží napadnout vlci!
"Xavirie??Xavi,děje se něco??!"dívka byla bledá jako stěna,ruce se jí třásly a chvějícímy rty pravila:
"Já........nevím!"Lanie se na ni podívala:
"Přesto se něco děje!Co je ti?!"
"Slyším.........nějaké hlasy...........šepot..........."
"Zbláznila se...........co slyšíš?"Xavirie se strašně chvěla,zdálo se,že slabá dívka omdlí.
"Je to...........nějaká básnička..........nerozumím jí ale!Vypráví o nějaké kletbě,snad............"
"Jak zní?!O jaké kletbě?!!"Lanie začala být nervózní.
"Slyším ji,ale je............nepochopitelná!Netuším,jestli nám k něčemu bude:

Tři sourozenci,tři zvláštní krve,
osudu svému čelí,
setkají se s vrahem prve,
co je čeká,neví-
Ten první vlkodlakem se stal,
kletbou vlkodlaka opředený,
zrodil se,by životy bral,
srdce lidí,zavražděný.
Druhá krve té,
snad horší osud potká,
na hranici odsouzena je,
sama o svůj život se ale utká.
Poslední,nejmladší,
vybrat si musí,
oba zachránit nestačí-
bratra,nebo sestru zachránit zkusí."

"Cože?!!!Enlin............Vella..........to ne!Co se jen mohlo stát?!!"
KONEC 6.ČÁSTI

Nenávist a láska

15. listopadu 2011 v 16:57 | Loki |  Básničky
Všechno,co jsi kdysi byl,
zemřelo,
jen smutek po tobě mi zbyl
a s tebou i část duše mi to zabilo.

Jenže ty žiješ,
pro mě je to těžší rána,
netuším,jestli mě ještě miluješ,
laťka nám už byla dána,
přesto v hloubi duše vím,
že lásku ke mě stále chováš
a já o minulosti sním,
jak jméno mé stále voláš-

Pláču,ale ty mě neuslyšíš,
kanout mé slzy
ani neuvidíš,
stále mě to mrzí.

Přesto ti ale slibuju,
chvěje se mi hlas:
"Jednoho dne tě zabiju
a tvé duši vrátím dobro zas!"

Zlo tě ovládlo,
jen smrt může ti klid vrátit,
srdce tvoje ale nezvládlo,
nechci tě ztratit,
ač si mě skrze clonu zla nepamatuješ,
stále tuším,
že mě miluješ
a určitě tvé očarování zruším!

"Bratři"

14. listopadu 2011 v 17:28 | Loki |  Krátké povídky
Bylo to nefér. Všichni byli proti mě už od věků............rodiče,přátelé,dokonce i můj starší bratr..........stranili se mě,báli se, brali mě jako zrůdu,jen protože jsem..........jiný.Myslel jsem,že jim se můžu svěřit...............slýchával jsem...........hlasy. Jenže to nebyly hlasy nikoho živého............mluvili ke mě mrtví.Tehdy jsem si myslel,že jsem blázen...........jenže ono se to ještě zhoršilo.Začínal jsem vidět duše zemřelých.Zvyknul jsem si na to,ale ostatní si nezvyknuli na to,že jsem mluvil sám se sebou.Marně jsem vysvětloval,že mluvím k nějaké duši,začali si o mě myslet,že jsem blázen...........jenže já nejsem!Určitě nejsem sám,kdo tu trpí pro pravdu........tady,zavřený,slyšící jen nářek těch,kteří tu také trpěli a radši se rozhodnuli ukončit celou svou existenci,než si přiznat,že to všechno je jen přelud..............Mnohem radši bych byl,kdyby tohle byl sen a já se mohl probudit.........jenže nemůžu.Tohle je realita,tohle je svět.Proto jsem se rozhodnul také usnout,ale už se neprobudit...........ten nůž,který s sebou mám to jistí.Nemusím se loučit,všichni,kteří mě kdy měli rádi,byli mrtví ještě předtím,než jsem je poznal.Budu s nimy,protože tady není nikdo,kdo by mi věřil...............umřu tady,ve čtyřech stěnách blázince.

Proč tady musím stát,nad tvým mrtvým a nehybným tělem,bráško?Proč tvůj krk zdobí rána po noži?Protože jsi si myslel,že tě nechápeme?Protože jsi si myslel,že jsi jediný?Měl jsem se ti přiznat.........sám jsem se viděl jako blázna a šílence,prožil jsem to,co ty.............ale nemělo to takhle skončit.
Mladý kluk se rozhlédne po pokoji,která byla jeho bratrovi celou.
"Vím,že jsi tu!Ukaž se!"v rohu pokoje se objevila zářící postava toho,kdo tu ležel teď před ním,s rozřízlým hrdlem.
"Ty mě vidíš?"zeptal se nevěřícně.
"Vidím.Nejsi jediný,kdo viděl duše mrtvých."

Proč je to tak těžké?

14. listopadu 2011 v 16:55 | Loki |  Básničky
Berte tohle jako básničku a zároveň mé zamyšlení..............jen se tak zamýšlím nad tím,jaká vlastně hrdost je.Tak a teď vím,že mě všichni obviníte z toho,že jsem opravdu na hlavu,ale něco vám řeknu...........možná je to takhle lepšíSmějící se

TAJEMNÁ DÍVKA 5. ČÁST

12. listopadu 2011 v 18:26 | Anna Dvořáková
,,Halooo proberte se mladá paní!!!! '' Ozvalo se, když se Kristiana probrala. ,,Tak'' A pořádně jí zavázaly pusu do šátku a svázaly jí tlustým provazem nohy a ruce. Byli to ti, co jí strčili do pytle. Nepříjemně ji vyhrožovali a tak musela jít s nimi! Šli daleko, daleko. Až se před nimi objevilo něco nádherného.Velký stříbrný zámek. Vypadal, jako zámek snů, o kterém malé děti sní v postýlkách. Byl obrovský. Střechu měl zlatou velkou a špičatou. Okna byla z krásného průhledného čistého skla. Dveře byly z mramoru. A ta krása nad krásu. Kolem kvetlo plno květin, které byly ale zmrzlé. Došlo jí, že je v ledovém světě. ,, To je krása viď? Výsost tě už očekává! '' Vzali jí s sebou a šli do toho krásného zámku. Když zaŤukaly na obrovské mramorové dveře, ozval se z venčí hlas: ,, Kdo jee??'' Výsosti to my s tou holkou!" "Pojďte dál ''. A vešly do obrovského sálu, plné ledu a křišťálů. Uprostřed někho byla hnusná chlupatá nestvůra co povídala: ,, Tak už tě mám chachachaa'' . Najednou se za ní zavřely všechny dveře. ,, Tak a teď už tě nikdo nikdy nesmí najít! ''. Vzali jí a daly do vězení , kde neměla jídlo ale aspon čistou vodu. ,, Tak a teď si tu schni za živa ''. Nevěděla co má dělat a tak se rozplakala.Najednou jako by slyšela nějaký hlas.Byl vysoký a pištiví. ,, Halo, haloo '' Ona se lekla a trhnutím cukla. A najednou jako by z kouta vězení se objevila postava.
KONEC ČÁSTI 5.

Lhář a Zrada

10. listopadu 2011 v 16:49 | Loki |  Básničky
Každý volával na mě:Lháři,
mysleli si,jaké zlo jsem,
báli se mě,že mám jizvy ve tváři,
a že ty maskou lži skrývám si jen.

Každý odsoudil mě hned,
jak lidi,
tak svět,
a pravé zlo jim uniká,protože ho nevidí.

To,jaké jméno jejich nepřítele je,
nikdo nevěděl,
mohli se zeptat mě,
nebo věděl,ale nerozuměl.

Ten nepřítel rozbíjí přátelství
a životy,
lež se dá odpustit,lež zapomenout se smí
přesto se s ní dělají takové drahoty,
ten nepřítel ale prominout nejde,
z něj
jen zlo vzejde,
i když to ostatní nechtěj-

každý ji zná,
a ač to zamítá,
ve svém srdci ji skrývá,
a se zlostí ona si zpívá-
její jméno je Zrada.

Nebreč

10. listopadu 2011 v 15:56 | Loki |  Básničky
"Bráško,neplakej,
musíš být silný,
bráško,nevzlykej,
vždyť už zachvíli bude den bílý!

Bráško,neplač,
vždyť já taky nebrečím,
otec byl lhář a rváč,
před osudem svým už neklečím!

Bráško,ty měl jsi ho rád,
jako já,
tak nemůžeš tu jen tak stát,
vždyť ta krev,co tekla,byla a bude má,
rány tělo mé teď zdobí
a já umírám-
neplač,vždyť rány tvé se brzy zhojí,
ale ještě poslouchej-ráda tě mám.

Proto tu nemůžeš se mnou zůstat,
za pár let z chlapce stane se muž-
ale sám už budeš muset vyrůstat,
tak utíkej už!

Otec zemřel,zemřeli jiní,
já zemřu též,
všichni ostatní z toho viní,
i já-za mou smrt může otcova lež,
přesto neplakej,
a jdi,bráško."

Ztracená kočka

8. listopadu 2011 v 14:30 | Loki |  Básničky
Ne každý na tomhle světě své místo má,
ale dělala jsem už dávno,
že jsem to nevěděla,
a potom bylo tu to ráno-

toho rána i slunce svítit přestalo,
a paprsky přestaly hřát,
paní nesla mě za divadlo,
kdo by se měl jí ale bát?

Tam mě nechala,
utíkala,
a pryč spěchala,
a já už marně naříkala-

Svět pro ostatní totiž není,
kdo se najde,
kdo to změní,
kdo domů dojde?

Svět není pro malou kočičku,
která jenom lásku a pána chtěla,
nebo poznat nějakou malou holčičku,
která zachránit by ji směla.

Léta běží,
já čekám tu dál,
i když padal sníh svěží,
a severní vítr vál-
jak dlouho tu budu čekat,
nevím sama,
asi dokud vítr bude kolem sténat,
a zelená bude tráva.

Další obrázky z google-Jednorožci

7. listopadu 2011 v 20:13 | Anna Dvořáková


Přátelství

7. listopadu 2011 v 17:38 | Loki |  Básničky
Plakala jsem už mnohokrát,
trápila se sama,
s tebou se zase můžu smát,
ve svém srdci jsem s váma.

Pamatuješ,jak potkala jsi mě?
Možná už ne,ale já ano,
bylo to tenkrát v zimě,
onehdy se mi mnoho lidí smálo.
Měla jsem mnoho podob a ještě více jmen,
za masku skryla jsem svou duši,
a zmírat nechala jsem stromu kmen.

Potom zjistila jsem,že nejsi jiná,
ze dne na den pro mínění druhých,
musíš být také proměnlivá,
nezachovala jsi se ale v jejich srdcích,
jako já.

Ty jediná věděla jsi,
jaké to je,
když svět od vlastní masky tě nespasí,
tvoje porozumění slzy mi smyje.
A tak přestaly jsme se skrývat,
přez nepochopení druhých,
přez to,že nad námy budou zívat.

Ale pak jsi odjela,
zmizela jsi daleko,
a něco jsi mi neřekla,
než moře nás začalo dělit,že všechno vrátí se to.

Teď vlna s vlnkou si hraje,
v proudu slz,
a ukazuje ty daleké kraje,
nikdo nedá mi k tobě kurz,
navždy nás ostrov dělí,
ale já vím,
že vztah nám přátelství tmelí,
že tvou přízeň neztratím-
a za to ti teď děkuju,
Heleno.

Kletba vlkodlaka část 6.

6. listopadu 2011 v 9:52 | Loki
Počítali s tím,že Lanii napadne sem přijít,pokud se zachrání.Enlin hleděl na koruny stromů,které nedovolovali sem proniknout jákékoliv světlo.Vella si sednula na jeden pařez,který tu byl a povzdechnula si.Znovu musela plakat.
"Co když se nezachrání,nebo je chytí?!"zeptala se ho rozechvěle.
"Vím,že se určitě zachrání.Lanie není tak hloupá,aby tam zůstala.A určitě jí dojde,že nás vesničané budou hledat!A také ví, že tady je jen jedna možnost,kam utéct-sem.Jinam se není možno skrýt."v křoví cosi zašustilo.
"Lanie?Xavirie?!"zvolala důvěřivě Vella a kývnula na Enlina,že to půjde omrknout.Bohužel to nebyla ani jedna z dívek,muselo to být..........nějaké zvíře,nebo co.
"Enline,půjdu se podívat,jestli nezůstaly na louce!Čekej tu!"
"Ne,Vello!Nedělej to!"neposlechla ho.Rozeběhnula se zpátky,jako smyslů zbavená.Musel za ní.Snad ji chytí včas!To se ale bohužel nestalo,zmizela mu z dohledu.Váhal,když zaslechnul pobouřený hlas vesničanů.Nerozmýšlel se dlouho a vyrazil, jenže.......najednou ho chytila jakásy větev.Větev?!To snad ne!Enti tu přeci nežijí!
"Chlapče,zabijou tě,když tě chytí!"hlas to byl dunivý,podobal se hromu.Enlin se ohlédnul.Opravdu ho držel strom!Ent!Mezi větvema plných listů měl rozbourané ptačí hnízdo a Enlin ani za boha nemohl určit,co za strom to je.
"Jenže spíš zabijou Vellu a Lanii s Xavi,než mě!"snažil se větvi vycuknout,ale chytila ho další.
"Ty to nechápeš!Nejdou po nich,jdou po tobě,Enline!"zarazil se.
"Nikoho jsem nezabil..........nikdo z nás.........."ent zavrtěl čímsi,co mohla být hlava a málem Enlina sejmul další větví.
"Ty nevíš,kdo je ten vlkodlak,co ty vesničany zabil?"Enlin se zarazil a zavrtěl hlavou.
"Jsi to ty,Enline.Jak tě tady pokousal ten divný vlk..........byl to vlkodlak.Přenesl na tebe svou kletbu."Enlin na enta vytřeštil oči:
"Cože?!To ne..........to není možné!!"strom znovu korunou zavrtěl,ale tentokrát se Enlin sehnul.
"Bohužel.Každý úplněk se proměníš ve stejnou krvelačnou bestii,jakým byl on sám,ten,co tě pokousal."Enlinovi přeběhnul celý život před očima,stále viděl ten drtivý moment,kdy se do jeho paže zahryznuly ty tesáky.
"Ale..........co mám udělat proto,abych se už neproměnil?"zeptal se,když si uvědomil,jaký masakr způsobil ve vesnici.
"Musel by jsi zabít toho vlkodlaka,co ti to způsobil.Nebude to ale lehké.Dost pravděpodobnně nebude o svém prokletí vědět,přez ráno ho nenajdeš.Možná jenom,pokud si pamatuješ,jak ten vlkodlak vypadal.V proměněných formách jsou lidi podobní svým proměnám-pokud měl srst hnědou,je dost pravděpodobné,že bude míthnědé vlasy,ale není to zákon.U některých to neplatí."Enlin se snažil rozpomenout alespoň na nějaký detail.No ano!Srst měl černou a oči také!
"Možná že ho podle toho najdu."ent se na Enlina podíval.
"Dej si ale pozor,nemusítak vypadat."
"Musím to zkusit."větve povolili.
"Ale teď musím najít Lanii a Xavirii."řekl a rozeběhnul se dolů,z lesa,kde předchvílí zmizela jeho sestra.
"Ten kluk asi dostane pořádnou lekci."povzdechnul si ent a zase znehybněl.
KONEC 6. ČÁSTI

Čarodějčina kletba

5. listopadu 2011 v 19:03 | Loki |  Básničky
Říkali jí "Lenna Blerlová",
byla to dívka hodná,
sebevědomá,
všem se zdála jak ptáček svobodná.

Sešli se sousedé v hospodě,
píjí,žertují,
baví se vesele,
náhle nejmladšímu sluch věnují:
"Přátelé,
co myslíte,
o té holce prokleté?
Kolikáté kouzlo už provedla,kolikeré?!
Viděl jsem ji jednou v podvečer,
svá temná kouzla provozovala,
ta holka zlá se vyzná v lecčem,
Lenna sem ďábla přivolala!"

Všichni opile přizvukují,
moudří soudci dopis píší,
hloupí povykují,
staří píší,co děje se s královskou říší,
že čarodějnice tu je,
že úrodu a dobytek
jim očaruje,
že strach mají a obav přebytek.

Soud k sobě Lennu povolal,
mnohé rádce zaujaté a podplacené
zavolal,
co jsou nářky slz a krev,Lennou u mučení zaplacené?
Inkvizitor ji dlouho vysléchal,
tu dívku mladou a ubohou,
vše složitě zaplétal,
nic už není života zárukou.

"Jsi čarodějnice,přiznej se,"neslo se chodbou,
zle,
jak hlas andělů oblohou.
Lenna k zemi hleděla,
tiše potom,
zrak svůj pozvedla,
hrdost hořela v nich
a na tvářï jenom smích:
"Já vím,co jiní ne,
vím,
že já to jsem,kdo do úsvitu zahyne,
přesto o nebi sním,
protože nebudu to já,kdo peklo si zaslouží!"

Vinnou prohlášena byla,
ta dívka,
krásná jako víla,
v rukou svíraje zvadlá kvítka.
Vedli ji k hranici,
kde už čeká kat,
vedli ji pod šibenici,
leckdo se přišel podívat.
A potom hranice hoří
a naděje a víra,
veškeré se boří,
ona se ale směje,
nikdo neví,nikdo netuší,
co se to děje:

"Bože,zříš ten živý hřích,
kvůli kterému v plamenech stojím?
Ať kletbou jim se stane můj smích,
konce už se nebojím,
že nevinná jsem odsouzena byla,
chci a přeji si,
by i oni skončili,
na pekelné hranici!"

Tak kletba to místo postihla,
kde stojí v mlze,
ta mohyla,
a na ní nápis,podobný slze:
LENNA BLERLOVÁ,
JENŽ ZEMŘELA NEVINNÁ.

tajemná dívka 4. část

4. listopadu 2011 v 20:42 | Anna Dvořáková
TAJEMNÁ DÍVKA 4. ČÁST
Po chvíli zjistila, že je to nějaké zvíře.,, Gorila, Medvěd čí jaguáár?'' Obávala se. Najednou to zvíře začalo vydávat všelijaké zvuky a protože Kristiana rozuměla jim tk pozorně naslouchala. CO BUDU DĚLAT?? CO SE MNOU JEN BUDE?? NIKDO TU NENÍ JE MI SMUTNO BÝT TU SAMA SAMOTINKÁÁ AUUUUU AUUUU. Pořád ale nechtěla prozradit kdo to vzkutku je. Kristiana nevěděla co má dělat. Protože se už silně dusila začala nařííkat,, POMOOOC POMOOC POMOOC, CO TO JEN MOHLO BÝT? '' Podivilo se zvířátko. Otočila se a před sebou viděla hnědý huŇatý pytel. Chvíli uvažovala, ale potom hned běžele k němu. Byl silně uvázaný černým provázkem. Začala do něj hryzat, div si neulomila zuby. Táhala a tahala až pytel rozvázala. Oči se jí jen leskly udivením. Bylo to zvíře rezavé z dlouhým huŇatým ocasem na krku měla medailonek a však si ho pořád tlapkou zakrývala byla to LIŠKA! Kristiana se lekla a utíkala daleko do lesa. Před ní seděla ta lyška plné krásy. ,, MĚ SE NEMUSÍŠ BÁT! OPRAVDU?'' a PŘISTOUPILA BLÍŽ. Byla od ní asi 10 metrů. A však přibližovala se blíž a blíž a blíž. Už jen krouček zbíval k ní. Potom jí něžně pohladila. ,, DĚKUJI TI, JSI MOC HODNÁ HOLČIČKA ODKUD JSI? A CO TU DĚLÁŠ'' A Kristiana jí začala vypravovat svůj příběh.,,Hm zajímavé odpověděla na to lyška. A kde ses tady vlastně vzala? To ani newím'' Odpověděla div se nerozplakala.,,Možná jak tě převedli z pytlem tk si vztoupila do jiného světa než lidí. '' Bylo to zvláštní po chvíli se rozhodla lyška že jí bude vypravovat něco o téhle zemi: KRALOX a začala.,, Jednou kdysi dávno tu bylo tak kráásně voněly květiny a mi zrovna oslavovali 2 narozeniny naší země. PŘED 100 LETY: AHOOJ LYŠKO BYSTROUŠKO ZDAR MEDVĚDE,LYŠKY A JINÉ ZVÍŘATA JAK SE MÍTE?? DOOBŘEE A TY? NO SUPER KDYŽ SLAVÍME TY NAROZKY. ,, Bylo tam hodně jídla pití hudby a hlavně veselo než do té doby kdy najednou zhasly svíčky a vše se stalo tmou. Všichni začaly povykovat ! Přišla zlá obluda, která vypadala strašlivě. Proměnila všechno sněhem a proto to ted všechno vypadá takle. Ani za to nemohlo to stvoření ale modrá balá tlustá...'' Kristiano... haloo a její sny byly uplně někde jinde, najednou byla v bezvědomí

Kletba vlkodlaka část.5

4. listopadu 2011 v 20:08 | Aňa a Marťa
Nemohly se nikam dostat,nebyla šance utéct.Oheň je obklopil a drtil ve svých čelistech.Lanie popadnula Xavirii za ruku:
"Musíme jít!Xavi!"táhnula ji přez hořící trám,ale kdepak,to nepřekonají.Jediná půda ještě odolávala.Vyběhnuly po schodech a sledovaly hořící střechu.
"Kudy?!!"Lanie zpanikařila.Hořící drť jim padala do vlasů.Bože!Potom narazily na díru mezi dřevem.Lanie to vyrazila a přitáhnula k sobě Xavi.A skočily na zem do slámy.Když vykouknuly,zjistila Lanie,že Enlin a Vella tam nejsou.
"Musíme je najít!Kde jsou?!"před hořícím stavením se ozýval zběsilý řev vesničanů.
"Pojď!Najdeme je!Proč ale na nás zaútočili?!A co jsou vlkodlaci???"byla zmatená.Proč takový krutý trest?!!!!

Lanie a Xavirie došly na louku,kde si chtěly odpočinout.Slunce jim hladilo tváře a v dály šlehaly plameny od jejich domu.Kam se poděla Vella a Enlin?Co budou teď dělat?!Musí hlavně najít ty dva!A to rychle!
"Co se stalo?Kde to jsme?"ptala se Xavi.
"Na louce.Enlin a Vella se někam ztratili!"hledala jedinou možnost,kam mohli jít.Potom jí napadla jedna možnost-naděje že tam budou je ale chabá.Možná počítalï,že tam půjdou taky.Enlin není pitomec,ví,že je budou hledat,když vesničané nenajdou jejich těla!
"Xavi?Musíme zkusit,jestli nejsou v lese.Pojď."vzala ji znovu za ruku a táhnula ji do stínu stromů,kde na ně čekala zkáza.
KONEC ČÁSTI 5.

Věk jedu a slz

3. listopadu 2011 v 16:34 | Loki |  Básničky
Cítíš tu bolest,
jed do těla proniká,
květy,co mohly kvést,
koukni,každý teď v agónii zaniká.

Začal věk slz a jedu,
každý tady už má strach,
smrt se ukázala světu,
nenajdeš útěchu v modlitbách!

V žilách máš jed,
třeseš se,proč,to já vím,
a v očích jen slzy a led,
radost v nich už neuzřím.

Kam poděli se přátelé a rodina?
Nikdo tu s tebou v umírání není,
ona kvůli tvé bolesti se ukryla,
zatím co ty přecházíš v zapomění.

Všichni,co ti je podávali,
ruce od tebe před smrtí dávají,
kdysi tvé obavy odháněli,
když ale umíráš,všichni se na tvou bolest jen dívají
a nikdo nepomůže,nikdo neřekne,
proč zrovna ty,
každý smrti se zalekne,
ale proč ty,zrovna ty tu musíš umírati.

Obrázky elfů a víl

3. listopadu 2011 v 15:52 | Anna Dvořáková
Ahoj!nejprve se musíme přiznat,že žádný z obrázků není naše dílo,každý z nich je z Google.Snad se ale budou líbit.jeden z nich bude MOŽNÁ nový dess.