Založeno: 24.srpna,l.p. 2011
Podívejte se prosím na Snílkův blog

Září 2012



Pod stejným nebem-Úvod

29. září 2012 v 11:34 | Loki |  Pod stejným nebem
Ahoj,takže vám tu přináším delší úvod mé nové povídky Pod stejným nebem.Ať se líbí.

Pod stejným nebem-Informace

29. září 2012 v 9:33 | Loki |  Pod stejným nebem
DĚJ: Luthea byla celkem zvláštní dívka. Snila vždy o míru a klidu, lidé ji nazývali naivkou. Žila u velmi váženého a vlivného kněze a zdálo se, že vše je tak, jak má být. Její sen o míru se na půdě starého kostela plnil. Jenže jednoho dne prostě zmizela beze stopy, kněz říká, že vyslyšela hlas Satana a utekla se přidat k jeho kultu. A nikdo se o to víc nezajímal.
Když ale v jedné hrobce její bratr objeví knihu s jejím jménem, nedá mu to a chce ji přečíst. A pravda bude odhalena.
DÉLKA: Tohle bude asi moje nejkratší povídka ze všech, víc jak 5-7 dílů mít nebude.
VAROVÁNÍ: Možná trochu depresivní

"Lilie,dcera Lilije"

26. září 2012 v 14:22 | Loki |  Krátké povídky
Tak,mám tu takový krátký příběh,takovou pohádku :-) Tak ať se líbí,než vymyslím nový příběh :-)

17.díl-Závěrečný díl

22. září 2012 v 8:47 | Loki |  Příchod temnoty-Zachránci
Takže,vážení,končíme s další povídkou.Brzy asi začnu psát další,mám hodně nápadů,ale některé jsou...no,jak to říct, krapet víc "divné",než tahle.No,uvidíme.Stejně od nás povídky čtou 2,3 lidi,takže nepočítám,že by tu "divnou" četl vůbec někdo :-)


15.díl-Osudová chyba

20. září 2012 v 18:55 | Loki |  Příchod temnoty-Zachránci
Tak,tohle je skoro předposlední díl.Uznávám,je hodně divný.Jenže já už jsem taková :-)




Dočasné článkové umrtvení

18. září 2012 v 17:10 | Loki |  Co se děje........
Ahoj lidi!Poslední dobou mám pocit,že sem beztak nikdo nechodí (nedivím se vám,není tu naprosto nic k vidění,tím se dostávám k jádru věci),dočasně asi nebudu psát moc článků,ale obíhat budu,nebojte se.Poslední dobou mě extrémně baví psát,ale nevím co,takže je to prostě krize.Příchod temnoty mě tak nějak přestává bavit,takže to asi skončí dřív,než původně mělo.No,uvidíme.Tak,ahoj!
PS: Ta krize je vidět i v nadpisu,hrůza.


10.díl-Znovu spolu

10. září 2012 v 17:09 | Loki |  Příchod temnoty-Zachránci
Ahoj!Tahle povídka je den ode dne divnější.Přemýšlím,jestli s ní nemám praštit.Nebyla by ani první,ani poslední. Co si o tom myslíte vy?Vím beztak,že ji nikdo nečte a tak nevidím důvod,proč by tu měla být.

Příběh koně Hurikána

7. září 2012 v 11:27 | Loki |  Básničky
Podle slov majitele to byla pořádná herka,divoch,
kůň bez jakékoliv vyšší ceny,dělal hanbu svému jménu-
Hurikán.Byl spíš malý,s nepřirozeně rusou srstí a hřívou,přesto ho měl rád každý hoch,
i když byl Hurikán hubený,s vysedlými kostmi.Rád však patřil zlému pánu svému,
sloužil mu věrně,ze všech sil.

Pak v jeho životě nastal bod zlomu,krutý a nemilosrdný,
jeho majitel ho prodal,jako obyčejnou věc,
vzal si ho nějaký chlap záludný,
a koník trpěl každým dnem víc a víc.Toužil pořád utéct,
protože muž ho bil a týral jen a ač byl už Hurikán špatný předtím,chřadl jako nikdy,
nepřál si nic jiného v noci,
protože neměl kvůli práci čas jindy.

Po roce však přišla Hurikánová nová naděje,
která nesla jméno Lydie.

Vzala si koně k sobě na statek svého strýce
a Hurikánovi se vedlo mnohem líp,
nechtěl už nikam více.
Navíc Lydie v něm objevila skokanskou hvězdu.

Přihlásili se spolu na spoustu soutěží a vyhrávali,
pak se na mezinárodní skokanskou soutěž přemluvit dali.

První polovina soutěže začala.
První překážku Hurikán přeletěl bez potíží,druhou taky zdolal,
jenže o třetí kopytem zavadil
a na zem se položil.

Lydie ho do stáje u závodiště odvedla,už nedoufala,že pojede,
ale Hurikán se vzepřel,naznačil,že on to zvládne a podruhé se na trati objevili.

Druhá polovina soutěže začala.
Hurikán letí,od kopyt jiskry létají,už jen pár překážek...
náhle Hurikána s Lydií černý valach s paní předběhl,
jenže oba čekal trest,že se dopustili na nich takových urážek,
valach spadl a zůstal ležet,závod už nedoběhl.

A Lydiin ryzák byl vítěz,kdo by to do toho koníka řekl,
zvítězil,stal se hrdinou.



Báseň na jabloň

1. září 2012 v 11:00 | Loki |  Básničky
Rostu si na zahradě už po léta,v klidu,poskytuji ostatním stín,
mé kořeny sahají hluboko,hluboko,tam,kam nesahá ničí vliv,
všechny mé rány už čas smyl,
nepoznal mě nikdo dřív.

Mé plody děti sbírají,
lezou po mě,odpočívají,protože u mě je vždy bezpečí,
občas se též o mě starají,
když je sucho ze všech největší,
nebo krutý mráz.

Mám je ráda a doufám,že oni mě též,
dávám jim všechno,co jen můžu dát
a až nebudu mít žádná jablka,až uschnu do poslední větvičky,byla by to lež,
že nemám,co dát-moje dřevo je stále ještě dobré a přitom nechci nic od nich brát.

Co ze mě bude potom?
Možná židle,možná stůl,nebo dřevěná miska vyřezávaná,
každopádně už nikdy nebudu ten strom,
pak ze mě bude třeba jenom nějaká tužka malá,
co v sobě bude mít stále duši staré jabloně.