Střelec nebyl příliš rád,že musí zaučovat mladého zelenáče,ale vzepřít se proti tomu bohužel už nemohl.Navíc měl neblahý pocit,že se jich chce nadřízený zbavit,protože je poslal zaučovat k území nepřátel.
Oba dva se připlížili k nejbližšímu krpálu,kde byli dobře schovaní,ale zároveň viděli na své budoucí cíle,skupinku nepřátel, postávajících kousek od nich.
"Co budeme dělat?"zeptal se nováček,s bázní v hlase.Jeho učitel se snažil zakrýt to,že se třese,protože měl dost špatnou výstroj a navíc uměl dost špatně střílet.To se dalo zamaskovat,ale teď...
"Sleduj,"poručil,natáhnul se přes hroudu bláta a zamířil.Mířil dlouho a po čele mu stékal studený pot.Tohle nebude dobrý. Začal zběsile a rychle střílet,přičemž tiše odříkával modlitbičku.Náhle uslyšel znepokojivé cvakání.Sakra!Prázdný zásobník! To snad ne!A ani jednou se přitom netrefil!
Nepřátelé nevěřícně zírali na ubohé střelce a oni na ně.Nikdo nevěděl,co dělat.Nepřátelé byli tak otřesení,že si nevzpomněli ani na střílení.
"A co teď?"zašeptal zelenáč.
"Teď?"zopakoval učitel,ze kterého se pot doslova lil proudem."Teď...teď máme asi pět sekund náskok...ZDRHAT!" Vykřikl,popadl přitom nováčka za řemínek od helmy a táhl ho za sebou rychlostí rakety.Marné bylo volání: "Stůjte!", protože oba byli už dávno u základny,která byla nejméně pět kilometrů daleko.