Založeno: 24.srpna,l.p. 2011
Podívejte se prosím na Snílkův blog

Listopad 2012

"Opravdu skvělá parta"

29. listopadu 2012 v 12:29 | Loki |  Krátké povídky
Damien,Piere a Sun byli přátelé už od dětství a vždycky drželi při sobě.Kdykoliv mohli,byli spolu ve stejném týmu,když hráli o tělocviku nějaké hry (většinou také proto,že je nikdo jiný nechtěl),věčně si pomáhali,prostě opravdoví přátelé.Ale i přesto je nutné uznat,že jako parta byli opravdu zvláštní.Damien byl zapřísáhlý pyroman,který byl schopný celé dny zírat na to,jak v kamnech praská oheň.Naštěstí psychiatr uznal,že je celkem neškodný a tak mu to procházelo-i když věčně všude tahal sirky a zapalovače.Když šli se školou do divadla,učitel ho vždycky musel prošacovat a následně odzbrojit.
U Piera to bylo o něco horší.Stačilo kolem něj jenom projít a člověk okamžitě zjistil,že mu chybí náramek,náušnice,nebo dokonce mobil v kapse a ani netušil,že mu to někdo vzal.Bohužel to občas netušil ani samotný Piere a tak byl vždycky velice překvapený,co má všechno po kapsách.Prostě klasický kleptoman.Jednou se mu dokonce povedlo jednomu klukovi sebrat ponožky,co měl právě na nohou pod teniskami.
A Sun?Ten byl podle mínění svých kamarádů "z nich nejdivnější".Choval totiž chlupaté pavouky,hady,štíry a všeljakou jinou havěť.Bohužel ji nosil také všude s sebou a nedal na ni dopustit.Každou tu potvoru měl pojmenovanou.

"To se mi snad zdá!Tak příšernou třídu jsem ještě jakživ neučila,"ječela jako siréna učitelka na třídu Damiena,Piera a Suna,"pište si,dámy a pánové,že se o vašem příšerném chování dozví pan ředitel!A to si nepřejte vidět,co s vámi udělá!Navíc si hned zapíšu Damiena,Piera,Suna a Marion,abych věděla,že se s nimi uvidím po škole!"Něco zapsala do notesu a pak se zvoněním vyrazila ze třídy jako tajfun.
"Tak,"povzdechla si Marion,kamarádka kluků z party,"a já mám hned po vyučování hodinu klavíru!Nemůžu přijít pozdě!"
"Neboj,nepřijdeš."usmál se Piere a vítězoslavně ukázal to,co schovával celou dobu za zády.Byl to učitelčin zápisník. "Piere!Kdy jsi jí ho vzal?!"Žasla dívka,která se s kluky kamarádila teprve pár měsíců.Kdyby je znala líp,tak by se Piera nikdy nezeptala,kdy co ukradl.
"Já ani sám nevím,ale na tom přece nezáleží.Damiene,rychle smaž stopy a po škole hurá domů!"
"Myslíte,že nepozná,že jí zmizel notes?"Damien se ušklíbl: "Ta "stará vražda" nepozná,že jí někdo ukradl auto,tak jak by asi poznala,že jí zmizel jeden hloupý sešit?"
"Jo,"přitakal Piere,"vždyť jí je něco mezi šedesáti lety a černým uhlím."Damien vzal notes,hodil ho neuctivě do umyvadla,vytáhl zapalovač a štůsek papírů zapálil.Naštěstí shořel docela rychle a na zbylé plamínky hoch s lítostí pustil vodu.Skoro se přitom rozplakal."Tak,tohle by bylo...počkat!Kde je Sun?"Vzpomněla si najednou Marion.Hoši se po sobě podívali.Sun s nimi skutečně nebyl.
Pak si ho ale všimli.Utíkal po chodbě s nějakou otevřenou krabicí,volal: "Reyi,vrať se!" a před ním úspěsně zdrhala malá tarantule.Všechny holky mu s pištěním uhýbaly z cesty a některé omdlévaly (ale to určitě nebylo způsobené Sunovou krásou,ale ošklivostí jeho tarantule).
Pier začal hledat něco po kapsách:"No jo,ten má zase práci na půl dne.Víte co,půjdeme si zatím koupit pití do automatu,co vy na to?Mám...hele,dvacku!Ani nevím,že jsem si z domu nějakou bral!"Damien se podíval do peněženky a potom kamaráda probodl vražedným pohledem: "Jo,protože je moje!"

Nejkrásnější hvězdy nezáří na nebi

27. listopadu 2012 v 15:37 | Loki |  Básničky
Poslední dobou nejsem příliš aktivní a moc se zato omlouvám,ale moje můza mi zdrhla (kdybyste ji někdo potkal,tak mi prosím napište,ať si pro ni přijedu).No,ale teď k věci.Tuto básničku věnuji v první řadě Černé kočce,na kterou jsem často zapomínala.V řadě druhé básničku věnuji Pethe a Lilce,které tu vždycky byly,když jsem je nejvíc potřebovala a celkově všem mým čtenářům (pokud ještě nějací vůbec jsou X-D).Snad se vám bude tahle krátká básnička líbit.

Řeka

25. listopadu 2012 v 10:05 | Loki |  Básničky
Krůpěje vody padají mi do tváří,
stojím na břehu řeky
a sleduji,jak na prameny zlaté slunce září,
na nervy nejsou lepší léky.

Houf kachen vzlétá k nebesům
a z jejich křídel padají pírka,
tohle je základ všech snům,
pro malá zemní kvítka.

Nejradši bývám tady,
když se mi zbortil svět
a nevím si rady
a chci jako ten květ kvést.

"Vzpomínky zůstanou"

18. listopadu 2012 v 14:11 | Loki |  Krátké povídky
Dívám se na pastvinu,kde se ještě před pár dny pásla stáda koní.Mých koní.Všechny jsem je znala jménem,každého jsem naučila nějaký kousek.Byli líp vycvičení,než kdyby přišli z cirkusu.Obětovala jsem pro ně polovinu svého života a teď...jsou všichni pryč.Miki,Rose,Naruto,Generál...všichni.Kdybych nemusela,nikdy bych je nikomu neprodala,nikomu bych své drahoušky nedala.Ale já musela.
Soused Welsh,ten strašný syčák,si dělal nároky na celý můj pozemek,že prý mu patří.To nebyla pravda,ale on měl peníze a podplatil soudce.Tím dostal spravedlnost na svou stranu.Řekl,že se buď okamžitě odstěhuju,nebo mu přenechám všechny své koně a budu moct zůstat.Byla to pro mě pochopitelně strašná rána,jenže co jsem měla dělat?Jiný domov jsem neměla a tak jsem mu s těžkým srdcem odevzdala své stádo.
Nejtíž se mi loučilo s Generálem,mým nejoblíbenějším hřebečkem s krásně ryzou srstí a hřívou,která měla barvu plamene.Byl nejšikovnější ze všech.Když jsem ho viděla před dvěma dny u Welshe,přepadla mě chuť plakat.Byl vyhublý na kost,měl zničená kopyta a tělo pokryté rankami od biče.Tak vypadali všichni.
Navždycky si budu vyčítat to,že jsem se radši neodstěhovala pod most a koním nedala svobodu.Jediné,co mi zbylo je prázdný dům,kde se cítím strašně sama a stáje a sedlárna plná vzpomínek,které bych radši zapomněla,ale přitom nechci.Nechci zapomenout na Generála,ani na ostatní.A pokud si Welsh myslí,že vyhrál,tak to se šeredně plete.Jednoho dne přivedu nové koníky,stejně šikovné a krásné,jako byli ti původní.Ale pochybuji,že někdy budou lepší,než byl ryzáček Generál.

"Návrat domů"

13. listopadu 2012 v 16:40 | Loki |  Krátké povídky
Takže,varuji,tuhle povídku jsem psala útržkovitě,takže místy nebude dávat smysl.Pěkné čtení a ahoj.

Noční můra

10. listopadu 2012 v 11:53 | Loki |  Básničky
Básnička,co se mi dlouho honila hlavou.Snad se bude líbit :-)

"Tři jizvy"

7. listopadu 2012 v 14:53 | Loki |  Krátké povídky
Když se tak nad tím zamyslím,velice by mě zajímalo,jestli stromy cítí smutek,bolest,radost.Dříve jsem si myslela,že je to nemožné,ale když jsem poznala Three scars,už jsem si tím tak jistá nebyla.
Mimochodem,Three scars je veliký kaštan rostoucí v blízkém parku za naším domem.Pojmenovala jsem ho podle tří jizev, které měl vyryté na kmeni.Objevila jsem ho asi před třemi lety,to mi bylo třináct a on mi změnil celý můj život.
Byla jsem tenkrát s Bobbym,mým psem,na procházce v onom osudném parku.Nikdy předtím mě nějaký strom nezajímal,leda to,jaký lesk na rty si mám dát zítra do školy a nebo jestli si mám koupit ty boty,co jsem viděla minule v krámě.Šla jsem zasněně,nevěděla jsem vůbec o tom,co se děje kolem mě a tak se stalo logicky to,co se muselo stát.
Najednou jsem prudce vrazila do něčeho velice tvrdého tak,že mě začala téct z nosu krev!Poodstoupila jsem,abych viděla to,co mě tak strašně praštilo a on to byl starý kaštan s poničenou kůrou a zežloutlými listy.Jeho větve se skláněly k zemi,lehce by se na ně dalo vylézt,ale to jsem nechtěla.Přepadla mě totiž strašná zlost a prudce jsem do něj kopla.
Korunou zašustilo něco jako zaúpění.Zdálo se mi to,nebo ten ztrouchnivák právě zanaříkal?
"Pojďme Bobby,"pohodila jsem hlavou,"to si z nás jen někdo tropí šoufky!"Bobby ani mým rázným rychlým krokům nestačil. Právě jsem procházela kolem jedné povislé větve,když se mi najednou zatmělo před očima!Ta haluze se totiž rozpřáhla a vrazila mi facku!Ale doopravdovou,že to mlasklo a já se svalila na zem.Protřela jsem si zarudlou tvář: Co to mělo jako být?!!
S námahou jsem se vyškrábala na nohy a znovu na drzý kaštan pohlédla,ale tentokrát jinak,než předtím.Najednou jsem ho vnímala jako lidskou bytost,ne jako kus dřeva.Přistoupila jsem blíž a dlaní přejela po kůře.Až teď jsem si všimla tří ohromných hlubokých jizev,ze kterých ještě stále tekla míza.Jako krev a slzy,napadlo mě.
"Hej,co jsi zač,"křikla jsem hloupě.Ostatní lidé mě míjeli a klepali si na čelo,ale já si jich nevšímala.Když jsem se nedočkala odpovědi,zahleděla jsem se znovu na škrábance.To už určitě nikdy nezmizí.
"Tři jizvy?Hmm,když se teď učíme ájinu,mohla bych ti říkat Three scars?"Mezi listy zašumnělo a já to brala jako souhlas.
"Three scars,omlouvám se ti za to,že jsem do tebe kopla.Však ty jsi mě už sám potrestal."Znovu souhlasný šumot a pak ticho.
Všechno pěkné ale jednou končí.Teď,po tolika letech,co Three scars znám,ho mají porazit.Prý je už moc starý,dřevo má tak akorát na otop.Je to lež,tak strašná lež,ale já s tím nemůžu nic dělat.Stojím v parku na trávníku,dlaněmi si zakrývám uslzené oči a slyším zvuk motorové pily.Potom už jen bolestný výkřik Three scars a jeho pád.
Je ale něco,co ti lidé nevědí.Nevědí to,že jsem před pár dny vzala z Three scars tři kaštánky a dala je klíčit.Mají klíčky dost velké,tak až se vrátím domů z toho smutného místa,zasadím je.Až se z nich stanou velké a silné kaštany,jako byl ten můj,zasadím je přesně na to místo,kde stával on.

Vodní hladina

6. listopadu 2012 v 19:32 | Loki |  Básničky
Sedím na okně a hledím na vodní hladinu,co se třpytí jako ty hvězdy nad ní,
a já sleduji jejich odrazy,co všechno ví,
o lidské povaze a lásce,
a také o tom,co je v sázce.

Měla bych být už dávno v posteli,jenže já ještě nejsem unavená,
snažím se,ale jsem na to moc roztěkaná
a bojím se dívat se na vodu pod oknem mým,
přesto od ní však nedokážu odvrátit zrak.

Začalo pršet,všude je tma a zima
a mě větší a větší strach jíma.
Zabouchnu okno,schovám se pod peřinu a zavřu oči
a stále se bojím,že po mě noční můra skočí-
ale nemám se čeho bát.

Tři královny

6. listopadu 2012 v 13:59 | Loki |  Básničky
Vládkyně všeho života,času a země rozprostřely své závoje,
aby už skončily ty nepokoje,
co jejich říšemi vládly.

Naše královny,bohyně,vytvořily život,
i celý lidský rod
a z jejich slz vznikla spravedlnost,život,i smrt.

Tři královny,jejich obrazy zdobí naše srdce,
stejně jako tetování na mé ruce-
to je jejich znak,stříbrný měsíc,zlaté slunce a modré hvězdy,
přinesou mi štěstí.

"Kočka"

4. listopadu 2012 v 9:03 | Loki |  Krátké povídky
Ahoj lidi.Zrovna procházím malou krizí,ale tak jsem stihla napsat tuhle kratší povídku,kterou věnuji Pethe,za to, že mi je vždy oporou a svými názory mi dává sílu jít dál,i když si občas myslím,že to nemá cenu, a také Lilce,za to, že jí nevadí číst moje povídky,i když má hodně práce a v neposlední řadě všem mým SB.Snad se vám bude povídka líbit.

"Zlatý tygr"

2. listopadu 2012 v 13:44 | Loki |  Krátké povídky
Ahoj lidi!Chci vám říct,že teď budu na internetu trávit méňe času,takže nebudu tak často psát články a obíhat.Doufám,že to nevadí a na omluvu vám tu dám tuhle kratičkou povídku.Lepší nápad nemám :-)