Založeno: 24.srpna,l.p. 2011
Podívejte se prosím na Snílkův blog

"Můj anděl s křídly temnými jako samotný hřích"

2. prosince 2012 v 19:07 | Loki |  Krátké povídky
Ahoj.Tahle povídka nemá hlavu ani patu a spadá do "klišé lovestory" (to bych si možná moc fandila),ale je o mé lásce (všichni říkají,že neexistuje,ale to není pravda!),tak prosím buďte shovívaví.Děkuji :-)


Mramorové sochy andělů s bílými křídly.Byly všude.U oltáře,na kterém určitě lpěla lidská krev,na ulicích,kde posedávali žebráci,prostě všude.To je ale hloupost.Andělé nemají bílá křídla,ani oni nejsou bez hříchu.Jsou jako my.Dokonce i můj anděl má křídla černá,jako samotný hřích.Ale není zlý,vůbec ne,má mě rád a stará se o mě,jak nejlíp umí.Ostatní sice říkají,že je démon,ale to on není.
Věděla jsem,že sem nemám chodit.Můj andílek mi to říkal.Mí rodiče mi to říkali a přesto jsem neposlechla a šla.Tenhle starý chrám už nikdo neudržoval,proto začal chátrat.Podlaha se ve vyšších patrech začala bortit,sloupy také nevypadaly zrovna bytelně.Střecha byla zničená už hodně dlouho.A přesto jsem po schodech vyšla až do posledního patra a začala to tam prozkoumávat.Přitom jsem nešťastnou náhodou zavadila o jeden skoro zničený sloup a ten se sesunul k zemi s mohutnou ránou,která zvedla strašný oblak prachu.A hladká podlaha začala praskat.
Rychle jsem si uvědomila,že je zle.Ještě nikdo mě nikdy neviděl tak rychle běžet,ale nestačilo to-schodiště se sesunulo jako první.Kolem padaly ty sochy andělů se špatnou barvou peříček.A mě se strašně zastesklo po mém andílkovi s křídly temnými jako samotný hřích.Tak ráda bych ho obejmula a řekla,že se omlouvám,že příště ho už poslechnu a ať se nezlobí,ale on tu nebyl.Nebyl tu nikdo,kdo by mě zachránil.
Tak jsem jen stála u zábradlí a brečela.Brzy se mi propadla půda pod nohama a já...zavřela oči.Čekala jsem pád...ale ten nepřišel.Cítila jsem,jak mě nějaké ruce drží kolem pasu.Podařilo se mi pootevřít jedno oko a radostí zavýsknout.
Ten,kdo mě držel,byl můj anděl.Vzduch vířily jeho perutě.
Do očí se mi nahrnuly slzy.Pevně jsem ho objala,jako ještě nikdy. "Ach bože,omlouvám se,že jsem tě neposlechla..."
"To je v pořádku,"řekl tiše svým nádherným hlasem,"ale příště tohle už nedělej,ano?Víš,co se mohlo stát,kdybych nepřiletěl včas?"káral mě jen tak naoko,ve skutečnosti byl také moc rád,že mě zachránil.
Může mít křídla sebečernější,stejně bude můj andílek ten nejlepší ochránce a vždycky ho budu milovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 3. prosince 2012 v 11:51 | Reagovat

Neřekla bych, že je to laciné lovestory, mě se to líbí, je to romantické a takové tajemné a celkově krásné:)

2 Petha Petha | Web | 3. prosince 2012 v 19:54 | Reagovat

^^ ten konec se mi líbí ^^ proti začátku mám své křesťanské výhrady, a taky je to deeepreeesiiivníí -_- :-D ale jinak se mi to líbilo ^^

3 Eveely Eveely | Web | 3. prosince 2012 v 20:50 | Reagovat

Opravdu nádherná povídka. Zaujal mě především první odstavec o andělích.

Akorát mi tam trochu vadí, že nemáš mezery za interpunkčními znaménky, ale to je jenom detail ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama